Co to je koučovací styl vedení, jak se liší od vlastního koučinku, co udělat jako první, zda je vůle se ho naučit. Aby odpovědi byly co nejpřesnější, požádala jsem o rozhovor pana Karla Vaňka, lic. Oec. HSG, výkonného ředitele společnosti Ditino, a. s., a kouče a trenéra koučinku společnosti Koučink Centrum, s. r. o., který jako jeden z prvních termín koučinkový přístup a koučovací styl definoval.
Náš seriál o koučinku již došel do svého závěru. Pod vedením ing. Mileny Židlické jsme se zabývali těmito tématy:
Jak zvítězit nad krizí! (MM 3/2009)
Jak získat konkurenční výhody (MM 4/2009)
Jak nejlépe využít čas (MM 5/2009)
Jak zvýšit motivaci (MM 6, 7/2009)
Jak využít potenciál týmu (MM 8, 9/2009)
Jak zlepšit rozhodování (MM 10/2009)
Jak změnit kulturu firmy (MM 11/2009)
Jak si najít dobrého kouče (MM 12/2009)
Jak se naučit koučovacímu stylu (MM 1, 2/2010)
Čím byste začal, jestliže byste měl čtenářům MM Průmyslového spektra přiblížit termín koučinkový přístup?
Protože vím, že čtenáři jsou díky seriálu s koučinkem dobře seznámeni, začal bych tím, že je velký rozdíl mezi pozicí kouče, který s pomocí nástrojů a procesů metody koučinku doprovází jako partner svého klienta na cestě k jeho vytčenému cíli a mezi pozicí manažera, který sice zná nástroje a procesy koučinku, ale nemůže je díky svému postavení plně aplikovat. Základní rozdíl je dán vztahem mezi zúčastněnými, kdy pro vztah kouč a klient platí rovnost, zatímco pro manažera a jeho zaměstnance vztah podřízenosti a nadřízenosti. Rozdíl je i v odpovědnosti, kdy kouč není zodpovědný za dosažení cíle svého klienta, zatímco manažer je vždy za splnění úkolu svého podřízeného zodpovědný. Další rozdíly bychom našli v oblasti pravomocí nebo motivace.
„Když si vytyčuješ cíle, naslouchej svému srdci.“
Kurt Hörtenhuber, Oups z Planety srdce
Mluvíte o koučinkovém přístupu. Co to znamená? Přístup k čemu? Co konkrétního pod tímto termínem je možné si představit?
Koučinkový přístup lze aplikovat na všechny oblasti a činnosti, které se v dané firmě, společnosti nebo organizaci vyskytují. Zahrnuje způsob navazování pracovních vztahů, inspiraci k hledání vlastní cesty, přemýšlení nad celým systémem, nikoli nad jednotlivostmi, respekt k názorům jiných, zaměření se na silné stránky a jejich rozvoj. U toho posledního bych se rád zastavil. V naší zemi je obvyklé nejen ve firmách, ale i v osobním životě zjišťovat, co neumíme, a to se potom učit. Koučinkový přístup nás vede k hledání toho, v čem jsme dobří, to rozvíjet a dosáhnout proto skvělých výsledků. Tento princip vychází z myšlenky, že v čem jsme dobří, to nás také baví - a samozřejmě naopak.
Jaká doporučení byste manažerům dal, jestliže koučovací styl chtějí zavádět do svého pracovního kolektivu?
Pokud se opravdu vedení firmy rozhodlo používat koučovací styl řízení, měl by být zaváděn odshora jako součást firemní kultury. Jestliže se ke změnám přistupuje zespodu, hovoříme o vzniku „ostrůvků pozitivní deviace", kdy šance na probojování změny je menší a její zviditelnění trvá mnohem déle. Proces zavedení koučovacího stylu do firmy bych pak rozdělil na čtyři fáze: analýza, přijetí koučinkového přístupu, trénink koučovacích dovedností a zajištění udržitelnosti. Nejprve je nutné analyzovat současný stav, pochopit výchozí situaci, vyjasnit si cíle a dohodnout se na rozsahu projektu, protože každá firma má odlišné podmínky, které vycházejí z její specifické firemní kultury. Ve druhé fázi je třeba, aby lidé ve firmě pochopili podstatu koučinkového přístupu a přijali jej jako zásadní součást svého chování ve firmě. Zde lze s úspěchem využít týmové zážitkové aktivity s následným rozborem a transferem poznatků do pracovního života. Dalším krokem je trénink koučovacích dovedností, které se zaměřují na situace, ve kterých zaměstnanci firmy pracují. Smyslem této fáze je mimo jiné uvědomit si, jak se koučovací dovednosti budou konkrétně používat. Nakonec je nutné pomocí individuálního a týmového koučinku zajistit udržitelnost koučovacího stylu vedení. Zjistit, co funguje a co ne, vyměnit si zkušenosti (například mezi odděleními), rozvíjet to, co se osvědčilo.
Vím, že jste koučovací styl zaváděl a velmi úspěšně zavedl ve své společnosti. Mluvíte tedy ze své vlastní zkušenosti. Jak tedy postupovat a na co si dát pozor?
Ten, kdo chce do své firmy zavést koučovací styl, by měl jít na kurz o koučování, aby si uvědomil, co tato metoda vlastně je a co umožňuje. Měl by přemýšlet o tom, jak ji využít pro své pracovní příležitosti, co jemu a jeho firmě koučink může přinést, jakým způsobem vytvořit prostor pro spolutvoření už od nejnižších pozic. Každý se jinak identifikuje s tím, co dělá, jestliže postup práce vymyslel, než když mu byla nařízena, protože přebírá odpovědnost a motivuje se. Také by si měl uvědomit rozdíl mezi koučovacími dovednostmi a mezi koučinkovým přístupem. Zavádět koučovací styl ve vlastní režii je ovšem velmi náročné. Zejména proto, že se může vždy objevit něco, co je pro firmu na první pohled důležitější a je nutné to neodkladně řešit, a analýza, definování přístupu, trénink či hodnocení této měkké dovednosti, kterou koučovací styl je, je možné odložit na později. Jistější, rychlejší a efektivnější cestou je obrátit se na externí odborníky, kteří mají se zaváděním koučovacího stylu zkušenosti. A na co si dát pozor? Aby zavádění koučovacího stylu akceptovali všichni klíčoví lidé. Jinak projekt nebude úspěšný a k požadované změně nebo změnám nedojde.
... a závěrečné shrnutí?
Je nutné, aby lidé ve firmě pochopili, co je koučovací styl, osvojili si ho a věděli, co jim přináší. Aby se ho učili na konkrétních situacích, protože jen tak uvidí, že se něco určitého mění. Zaměstnanci se nemusí mít všichni rádi, ale musí vědět, že jsou ve firmě proto, aby něco společně dokázali.
§§§
Již jste se rozhodli pro využití koučinkových principů ve vašem okolí prostřednictvím koučovacího stylu? Nebo je vám bližší čistý koučink, pomocí něhož chcete dosáhnout na své sny a na svá přání? Přeji vám hodně dobrých rozhodnutí.
Těším se na vaše připomínky, nápady a dotazy.
Milena Židlická, profesionální kouč certifikovaný Erickson College
milena.zidlicka@seznam.cz