Jak se tiskne customizovaný eBike

J. Košturiak: Patrik, si známy dizajnér a viaceré legendárne výrobky nesú tvoj rukopis. Vyše dvadsať rokov pracuješ na známej slovenskej značke bicyklov. Prečo si sa pustil do projektu vlastného elektrobicykla, a aby to nebolo také jednoduché, tak vyrábaného pre náročného individuálneho zákazníka aditívnou technológiou?

P. Paul: Jáno, pokud dovolíš, poopravím tvoji definici. Známý příliš nejsem, budovali jsme značky našim klientům. Myslím, že mojí výhodou je, že se dokážu podívat dále dopředu a nadchnout lidi pro zajímavé projekty. Bez skvělých kolegů v týmu, především designérů Tomáše Murína a Slava Ozaníka, by tyto legendární projekty nevznikly.

K vývoji elektrokola mě přinutilo více okolností. Léta spolupracujeme se zákazníky většinou v oblastech, kde se hraje na jistotu, s konzervativnějším přístupem, a na experiment tohoto typu nebyl protosor, kapacita ani odvaha. A když máme v týmu schopné mladé designéry se zkušenostmi u nejlepších světových automobilek, nechtěl jsem o ně přijít. Zároveň mi zkušenosti potvrdily, že naše nápady se často realizují s několikaletým zpožděním, než trh potvrdí, že v praxi fungují.

Ze začátku jsme měli ideu customizovat kola a k nim příslušenství na základě individuálních přání zákazníků, kteří si on-line na internetu poskládají své jedinečné kolo přesně podle svých vlastních představ. Jednak na to tehdy trh nebyl připraven a jednak zazněly argumenty, že by takový obchodní model ohrozil existující obchodní síť.

Nedokázali jsme to prosadit, až jsme se jednoho dne rozhodli, že se pustíme do vlastního projektu, a začali jsme pracovat na konceptu eBiku. Aditivní technologie nebyl záměr, ale jediná možnost, jak dosáhnout „jezditelného“ konceptu ve finálním konstrukčním tvaru bez vysokých nákladů na výrobu forem.

J. Košturiak: Vidím v biznis modeli, že rozvíjaš trendy, ktoré často diskutujeme aj na stránkach MM Průmyslového spektra s profesorom Milanom Zeleným – masovú kustomizáciu, odstraňovanie medzičlánkov, lokálnu výrobu, samoobsluhu, digitalizáciu, prelomové technológie a pod. Milan Zelený niekedy hovorí o tom, že najprekvapujúcejšia je rýchlosť týchto zmien. Tvoj príbeh začínal s výrobcom elektromotora, ktorý neskôr skrachoval, potom si hľadal ďalších partnerov na vývoj motora a batérie a ich integráciu do rámu z hliníkového prášku, ktorý si navrhol. Potom prišla na rad 3D tlač a zbieranie skúseností za pochodu. Aké znalosti a skúsenosti ti dala táto cesta?

P. Paul: Především jsem se naučil se nevzdávat. I navzdory překážkám, které přišly od okolí v podobě zpochybňování, finanční nedostupnosti některých procesů a technologií, hledal jsem cestu, jak se věci dělají, a nezdržoval se otázkami, proč se to nedá. Přiznávám, že přišla i období, kdy jsem měl všeho plné zuby a bylo těžké pokračovat dál. V každém případě čas ukazuje, že to byla správná cesta, která mi dala širší rozhled, nové kontakty a zkušenosti. Zjistil jsem, že u nás máme velmi schopné lidi, jejichž potenciál málo využíváme.

Chyběla nám odvaha a dostatek sebedůvěry, často jsme se podceňovali. Posunulo to nejen mě, ale značně se zdokonalili i kolegové. Museli se naučit pracovat s novými softwary a porozumět technologiím, které se neustále vyvíjejí a zdokonalují. Paradoxem je, že jejich vývoj jde tak rychle dopředu, že technologie, do které dnes investujeme, bude s největší pravděpodobností již zítra zastaralá.

J. Košturiak: Mal som možnosť časť tvojho príbehu prežívať po tvojom boku, aj keď som niekedy asi nebol príjemný spoločník. Mnohé veci som kritizoval, urýchľoval a dostávali sme sa do sporov. Čo by si, po skúsenostiach, ktoré más teraz, urobil ináč?

P. Paul: Především bych tě více poslouchal. Potvrzuje se mi, že strategie ukrývání vývoje před světem je kontraproduktivní. Pokud o nás nikdo neví, obtížně se získávají partneři a kontakty. V Německu mi trvalo přes dva roky, než nás začali brát vážně a byli ochotní se s námi bavit. Pokud bychom měli zveřejněný náš příběh, jsem přesvědčen, že by vše šlo rychleji. A možná by nás i rychleji okopírovali… To bývá cena za přílišnou otevřenost a netrpělivost.

J. Košturiak: O aditívnych technológiách sa vedú rôzne diskusie – od romanticko idealistických predstáv, že si všetko budeme tlačiť doma v garáži, až po názory, že je to módna vlna a táto technológia ešte nedozrela na použitie v reálnej výrobe. Spomínam si na diskusie o skúsenostiach s rôznymi technológiami tlače (EOS, Renishaw, Compact, XJET), cenou prášku, časom tlače, konštrukčnými výpočtami, prípravou tlače, následnými úpravami, zváraním a pod. Postupne sa otvárali nové riešenia, zvyšovali sa rozmery tlačených dielov aj rýchlosť tlače. Ako vidíš rozvoj tejto technológie v najbližších rokoch a aké sú tvoje plány s 3D tlačou eBiku?

P. Paul: Již při první myšlence vyvinout vlastní elektrokolo jsem se setkal s názory, že se jedná o nesmysl a nafouknutý trend a nechť si na tom vylámou zuby bohaté firmy. Ty jsi byl jeden z mála, který tomu věřil, a povzbuzoval jsi mě. Vše má své nadšence i pochybovače. Dříve jsem býval zatvrzelý realista a materialista, co uvěří až tomu, co drží v ruce. Dnes se na to dívám jinak. Kvantová fyzika dokazuje, že myšlenka je základem všeho a má neuvěřitelnou sílu. Věřil jsem, že vytiskneme první eBike na světě, a tak jsem vysílal myšlenky do vesmíru, až se zhmotnily. Snil jsem o tisku celého rámu z jednoho kusu, aby se nemusel svářovat z více částí. Zanedlouho se to stane skutečností. Většina zpochybňovala průmyslové využití při hromadné výrobě. Již dnes existuje tiskárna 100násobně rychlejší, s výrazně levnějším výstupem než dosavadní technologie. Budoucnost bude nádherná a bude přát designu. Předpokládám designovou revoluci.

Budeme moci vyrábět cokoliv pro každého individuálně na míru v krásných tvarech a barvách bez jakéhokoliv omezení. Svět bude bez zbytečných skladových zásob, bez nesmyslné nadprodukce, nebude se zbytečně mrhat energií na dopravu, kdy se převáží vzduch v hotových výrobcích přes celou planetu. Samozřejmě věřím, že naše eBiky se budou vyrábět 3D technologií z kovu a jiných materiálů.

J. Košturiak: Keď hovoríme o kustomizácii alebo individualizácii výrobkov a služieb, narážame na jednu zásadnú zmenu. Tradičný model vyviň – vyrob a predaj sa mení na model predaj – vyviň a vyrob. Ako to chceš vyriešiť ty?

P. Paul: Tak jako uvádíš, jen s tím prodejem jsem opatrný, protože se držím určitých zásad. Nechceme prodávat zajíce v pytli a prezentovat něco, co není pravda. Pokud slíbím a nedodržím, je dle mého horší, než když dodám později, ale nad očekávání kvalitnější produkt. Mohu se mýlit, čas ukaže. Asi mě ovlivňují zkušenosti z minulosti, kdy jsme dodávali na náš trh stroje od výrobce, které prezentoval na výstavě jako nový revoluční produkt, ale pod kapotáží měl konkurenční zařízení. Poté nedodal, co slíbil, a zákazníci byli napáleni. Poškodilo to značku a nakonec zkrachoval.

J. Košturiak: Prečo by som si mal kúpiť eBike od teba, čo je na ňom výnimočné, okrem toho, že bol vytlačený na 3D tlačiarni?

P. Paul: To je velmi komplexní otázka. Ve světě značek se pohybuji 25 let a vím, že většina tvoří image z vody. Tvoří krásné emotivní příběhy, ale málo z nich je pravdivých a skutečně splní to, co deklarují.

Náš produkt je momentálně stále ve vývoji a jeho hodnota je díky součastným cenám technologie 3D tisku vyšší, než bychom si přáli. Věřím, že se to časem změní. Stejně jako jsou mnohé značky aut po užitkové stránce velmi podobné, ale liší se designem, je tomu tak i v případě našeho eBiku. Je jiný, je trendový, umožňuje indvidualizovat rám na míru a inovace lze aplikovat okamžitě bez časové prodlevy a prakticky bez extra nákladů na formy a přípravky.

Kinazo eBike tvoříme srdcem, ne pouze pro byznys a zisky. Věřím, že jedním z benefitů bude právě individualizace na míru podle přání zákazníka. Technologie 3D tisku umožňuje přizpůsobit konstrukci rámu nejen velikostně, ale i dimenzovat pevnostní parametry rámu podle hmotnosti jezdce. Máme v rezervě i inovace v oblasti vývoje baterií a motoru, který budeme do projektu pouze implementovat.

J. Košturiak: Viaceré projekty z posledných rokov ma utvrdzujú v názore, že keď si ľudia vymyslia svoj vlastný výnimočný projekt, tak sa začnú správať ako podnikatelia, baví ich to a dávajú do toho to najlepšie, čo v nich je. Vidím to aj na tebe a tvojich spolupracovníkoch. Nie je práve toto cesta, ako získať najlepších ľudí a vytvoriť pre nich motivačné prostredie? Ako to vnímaš ty?

P. Paul: Je to krásný pocit, když vidíš lidi, které to baví, kteří nepočítají čas a energii vkládanou do společného díla. Podnikám příliš dlouho na to, abych si uvědomoval realitu. V modlitbě Páně stojí: „… chléb náš vezdejší dej nám dnes…“. Já tomu věřím, a zároveň si uvědomuji, že je třeba z něčeho zaplatit ty nadšence, kteří samozřejmě nemohou pracovat na projektu jako na vlastním hobby a musejí mít svůj příjem. Pokud ještě neprodáváme, potřebuji dostatečný objem financí do vývoje a poté do výroby.

J. Košturiak: Si dizajnér a architekt a všímam si na tebe, že máš obrovský zmysel pre detail a prepracovanosť a nechceš pustiť von veci, o ktorých nie si presvedčený, že sú funkčné a dokonalé. Na druhej strane sa hovorí, a život to niekedy potvrdzuje, že ten, kto prišiel na trh s dokonalým produktom, prišiel obyčajne neskoro. Svet je nesmierne rýchly a to, čo riešiš Ty, riešia pravdepodobne v tejto chvíli aj niekde inde na svete. Kde je hranica medzi robustným riadením projektu, z ktorého vychádza prepracovaný produKt, a agilným riadením, kde dokonalý produkt vzniká z nedokonalej prvej verzie v interakcii so zákazníkmi? Čím skôr ukážeš zkazaníkovi svoje dielo, tým skôr ho môžeš opraviť a zapracovať doň spätné väzby. Zdá sa mi, že tento prístup je dosť v rozpore s tvojou snahou o dokonalosť. Ako to riešiš?

P. Paul: Jak jsem již uvedl, ctím určité zásady a nerad uvolňuji něco nedokončeného, či dokonce pouze tzv. nastřeleného. Nikdy jsem nechápal hokejisty, co tím sledují, když nahodí puk někomu dopředu. Podle mě je účinější přesně směrovaná přihrávka. V basketbalu jsme to nazývali „hodit na buka“, tedy spolehnout se, že to někdo vepředu chytí a dá koš.

Mám rád domyšlené věci, a ne opravy za běhu. Mohu se mýlit a dnešní doba naopak vyžaduje rychlost a odvahu. Nedokážu posoudit, co je méně nákladné – zda stáhnout statisíce vadných automobilů z trhu a opravit je, napravovat chyby v emisních údajích, očisťovat si jméno po explodovaných mobilech a podobně, nebo dělat věci pořádně, spolehlivě a poctivě?

J. Košturiak: Tento projekt eBiku financuješ z vlastných zdrojov. Ak to zjednoduším, tak sú pred tebou dve cesty – trh tvoje riešenie neprijme a ty si ušetríš ďalšiu prácu a peniaze. Alebo ti zákazníci začnú posielať objednávky a ty to so svojim tímom dizajnérov nemusíš zvládať. Potrebuješ okolo seba ľudí z obchodu, marketingu, procesných inžinierov, investorov, konštruktérov a technikov a množstvo ďalších expertov. Ako to chceš riešiť?

P. Paul: Odpovědi na tvé otázky se budou postupně objasňovat v závislosti na vývoji situace. Jak jsi v úvodu uvedl, měli jsme partnera, který vyvíjel motor, ale bohužel zkrachoval. Neznám podrobnosti, ale z vyprávění jednoho z majitelů jsem se dozvěděl, právě nedočkavost investora a jejich nepochopení významu projektu, způsobila, že jejich firma se nakonec musela podřídit diktátu podmínek lidí, co řešili pouze finance.

Proto jsem zatím do projektu ještě nikoho nepřizval a financuji si jej sám. Přijde čas, kdy budeme potřebovat vstup silného investora. Hledáme spíše partnery, kteří mají nejen finance, ale především technologické a znalostní know-how, jímž by dokázali přispět do vývoje inovací.

J. Košturiak: Od začiatku sme spolu trocha bojovali s tým, že každý krok dopredu ukázal ďalšie možnosti a ďalšie cesty. Na jednej strane sa takto celý projekt rozvetvuje do ďalších podprojektov a na druhej strane je problém jednotlivé podprojekty dokončovať. Aj ty si začal riešiť e-shop, konfigurátor, k vyrobenému eBiku do terénu začali vznikať rôzne dizajnérske alternatívy, varianty z rôznych materiálov – karbón, papier a pod. Nemáš strach, že sa v tom celom nakoniec utopíš?

P. Paul: Přiznávám, že toho bylo najednou příliš mnoho, ale stále plaveme. Pokud vidím hladinu ze shora, je to dobře. Projekt se během realizace čistí a otázky se vyjasňují. Momentálně je prioritou dokončení prototypu II, na kterém je přes dvacet různých změn a vylepšení. Ostatní materiály a produkty čekají na realizaci v dalších fázích.

J. Košturiak: Počas celého projektu som ťa provokoval rôznymi otázkami, tak si jednu takú neodpustím ani teraz: Prečo to vlastne robíš? Chceš byť autorom najdokonalejšieho eBiku na svete a vyhrať nejakú cenu? Chceš byť ten, čo vytlačil prvý eBike na 3D tlačiarni? Alebo chceš zarobiť viac peňazí? Veď ich máš celkom dosť. Prepáč, nechcem pokúšať, ale mnohí podnikatelia robia rôzne veci, venujú im množstvo energie a času a na otázku prečo nemajú odpoveď. Tak prečo to robíš?

P. Paul: Skutečná a upřímná odpověď zní: cítím, že to, co jsme dělali včera a dnes, zítra již nebude. Hledal jsem nový „sýr“ pro náš tým, chtěl jsem zabezpečit, aby naše firma měla práci. Dělal jsem to ze začátku i proto, že jsem nechtěl stále ukládat projekty do šuplíku a čekat, až je ostaTní kolem začnou realizovat namísto nás. Postupně nás to začalo bavit a přidávali si lidé, se kterými bych rád pracoval i nadále až do stadia vzniku samostatné firmy a značky, která ponese DNA pokrokových inovací.

Prvenství s eBikem z kovového 3D tisku byl důvod, jak přitáhnout pozornost a získat zajímavé kontakty pro spolupráci. Dnes vidím šanci malosériové výroby reálněji a věřím, že se tak začne již brzy běžně vyrábět. Tak proč nebýt připraven?

J. Košturiak: Čo ti dal tento projekt a aké výzvy stoja teraz pred tebou?

P. Paul: Dal i vzal. Lidé se rádi chválí a kromě bulváru se všude píše jen o úspěších. Já se podělím i o to, co mi vzal. Vzal mi mnoho času, který jsem netrávil s rodinou. Ocitl jsem se na hraně se zdravím a naše manželství vydrželo jen díky obrovské toleranci mé drahé ženy. Projekt mi dal víru, že se věci dají řešit, když se člověk zakousne a jde za svým cílem, dal mi výdrž a naučil mě disciplíně. Přinesl mi nové přátele, se kterými bych rád společně kráčel za cílem a zdolával výzvy. Sám člověk dokáže mnoho, ale tým je silnější než jednotlivec.

S kolegy a partnery chceme vybudovat hodnotnou značku Kinazo Design v oblasti průmyslového designu a e-mobility aplikující nejnovější trendy v inovacích.

J. Košturiak: Ďakujem ti za rozhovor a prajem veľa úspechov na ďalšej ceste.

Roman Dvořák

roman.dvorak@mmspektrum.com