Účinnost škrcení závisí na vlastnostech objemu tekutiny, která zůstává uzavřena za tlumičem. V případě, že je prostor za tlumičem neměnný a zároveň je vyplněn nestlačitelnou kapalinou, průtok škrticím členem je při změně tlaku nulový a tlakový ráz přes tento člen projde bez omezení. (Analogicky je tomu u RC členu v elektrických obvodech, kde k účinnému tlumení dochází, jen pokud je člen tvořen jak rezistorem, tak i přiměřenou kapacitou.) Tlumení pomocí škrticího členu je proto účinné zejména tam, kde potřebnou pružnost poskytuje deformační člen tlakoměru, jako např. u přístrojů s Bourdonovým perem, se spirálovým perem nebo s membránou. Oproti tomu u elektronických snímačů tlaku je účinek škrticího členu nejistý, protože průhyb měřicích členů elektronických tlakoměrů bývá prakticky nulový.
Pružný objem v kapalinovém systému může být představován i bublinou plynu či páry. Nevýhodou ovšem je, že bublina se časem může rozpustit v kapalině a tím zaniknout, a tak se výrazně sníží i účinek tlumiče. Jednou z cest, jak dosáhnout co nejvyššího tlumicího účinku, je maximálně zúžit škrticí otvor. To však přináší riziko jeho ucpání či zanesení. Tryska či kapilára se ucpe jediným zrníčkem písku, zanesení štěrbiny či labyrintu trvá o něco déle.
Nevýhodou jednoduchých tlumičů s kataraktem je proměnlivá míra tlumení v závislosti na tom, zda je v tlumiči v daném okamžiku kapalina nebo plyn.
Účinnost tlumení se nastavuje např. průměrem a délkou kapiláry (viz obr. 1). Průřez lze dále zmenšovat vkládáním drátků do kapiláry. U tlumičů tlakových rázů vyráběných tuzemským výrobcem Armaturka Vranová Lhota lze velikost kataraktu seřídit stavěcím šroubkem.