3D tisk se zde prolíná napříč téměř celou výukou. Například pro technické kreslení sami žáci vyrábějí modely součástí reálných strojů. Výhodou je i to, že takto vyrobené předměty na rozdíl od těch původních nejsou ani špinavé, ani těžké.
„Když studentovi upadne na nohu ocelová součást stroje, může mu způsobit úraz. To u produktů 3D tisku nehrozí. Nebo pro předmět elektrotechnická praxe jsme vyrobili na 3D tiskárnách montážní přípravky pro sestavování hotových modelů. A často s podněty, co vyrobit, přicházejí sami žáci. Už od prvního ročníku se je totiž snažíme formou ukázek i v předmětech zdánlivě nesouvisejících, s 3D tiskem seznámit. Současně žáci vědí, že 3D tiskárny jsou k dispozici a že mohou kdykoli přijít a něco si vyrobit.“
Historek na toto téma dokáže Richard Němec vyprávět téměř nekonečné množství. Například jak přišel žák, že si chce vytisknout hřeben, protože odpoledne mají tělesnou výchovu a zapomněl si jej doma. Nebo přišli spolužáci chlapce, který si poškodil brýle o deseti dioptriích, bez nichž se pochopitelně neobejde ani pět minut, aby mu vytiskli náhradní nožičku. Tu mu přivázali drátkem, a on tak dokázal dojet domů pro náhradní brýle. Další žák si vyrobil panty k notebooku, u kterého už nebyla reálná oprava. Panty vytiskl s tím, že snad ještě chvíli vydrží, a nakonec vydržely až do maturity…
Vyrobit se podle Richarda Němce dá ve školních podmínkách prakticky cokoli, co žáky těší a motivuje k tomu, aby se učili. Ať jsou to třeba přívěšky na klíče a jmenovky na zavazadla, baťohy a třeba různé držáčky na bicykly. Přišla i dvojice, která chtěla vyrobit kompletní strojařské šachy. Přicházejí modeláři a dělají si součástky do svých modelů. Fandové do Lega vyráběli jak náhradní díly třeba do bioniclů, tak i díly, které zcela chybí, aby mohli ze stávajících dílů vytvořit nové kombinace. Nebo si přijdou vyrobit pro rodiče náhradní díly do domácích spotřebičů, nádobí…
Jeden student, který se zabýval tvorbou modelu automobilového diferenciálu, si vzal do hlavy, že jeho model vytvoří.
„Ukousl si docela velké sousto,“ konstatuje Němec. „Potýká se se spoustou problémů, jak po stránce funkčnosti, tak i jak to namodelovat a jak vytisknout. V průběhu řešení naráží na spoustu otázek, kterým se pak snažíme všichni věnovat a hledat řešení. A tím se on i jeho spolužáci hodně naučí.“