Václava Cílka lákají všechny průsečíky humanitních a přírodovědných oborů. Ukazuje se, že hledání nových oborových souvislostí má smysl a že jako jediné dokáže dát odpověď na otázky, které před člověka klade komplikovaná, někdy nepředvídatelná, turbulentní doba. Vždycky dokázal skoro šokovat tím, kolik toho o světě věděl a ví. Kde všude byl a co všechno přečetl. Díky tomu, že se nikdy nespokojil s jednooborovým přístupem ke skutečnosti a snažil se ji zřít celostně jako za časů J. A. Komenského, měl navzdory názorům některých současných profesorů nesporně pravdu. Zastává názor, že expert v oblasti přírodních věd nemůže být spokojen sám se sebou, dokud nemá hluboké znalosti z historie, filozofie, antropologie, sociologie a dalších humanitních věd. Tvrdí, že znalost dějin pomáhá číst krajinu, a naopak, znalost přírodních věd pomáhá k pochopení toho, co se v minulosti dělo.