Je toho mnoho, co bylo důvodem ocenit emeritního profesora Koutského Zlatou medailí veletrhu MSV pro rok 2011. Toto uznání jeho celoživotní tvůrčí práce navazuje na tradici, kterou před několika lety naše redakce MM Průmyslového spektra zavedla a během slavnostních večerů Zlatých medailí předávala v podobě Ocenění za celoživotní přínos rozvoji československého strojírenství. Před dvěma lety se toto ocenění stalo součástí nové koncepce udílení Zlatých medailí.
Pojďme si při této příležitosti společně popovídat s tímto materiálovým odborníkem, jenž uznání za svoji práci sklízel jak doma, tak i v zahraničí.
MM: Celý svůj život jste zasvětil právě oboru materiálového inženýrství. Kde zpětně spatřujete prvotní historické kořeny, které vás k němu přitáhly? Co vás na tomto oboru fascinuje?
Em. prof. Koutský: Jako dítě jsem často navštěvoval kovárnu svého dědečka, který byl renomovaným vesnickým kovářem a podkovářem, inovátorem a výrobcem zemědělských strojů. V jeho kovárně jsem na vlastních popálených prstech poprvé poznal, co to je „teplota modrého žáru ocelových kusů“. Snad tady vznikaly první vazby mého vztahu ke kovům a budoucímu profesnímu zaměření. Až neuvěřitelná přitažlivost oboru se plně otevřela přede mnou později. Když jsme v roce 1965 objevili s Dr. Ježkem v našich ocelích, které jsme jako vysoce žárupevné vyvíjeli pro nové turbíny, jako jedni z prvních Lavesovu fázi, jež byla základní příčinou jejich vysokých žárupevných hodnot (tyto práce byly diskutovány a oceněny v roce 1969 na londýnském sympoziu v Iron and Steel Institute, pozn. redakce), pronesl můj spolupracovník Dr. Ježek tuto památnou větu: „To je ta nejkrásnější detektivka.“ Ano, práce v oboru materiálového inženýrství je mnohdy velké dobrodružství a přináší i velké osobní uspokojení.