MM: Kdo a jak může přispívat svými zlepšováky?
T. Högerová: Určitě mohou podávat zlepšováky všichni zaměstnanci. Kdokoliv si může podat zlepšovák s tím, že každý nápad se počítá. V minulosti jsem hodně narážela na to, že mi zaměstnanci oponovali, že nemohou podávat zlepšováky, protože je to v náplni jejich práce, ale ne vždy tomu tak je a o tom, zda ano, rozhoduje posuzovatel.
MM: Mají zaměstnanci zájem lámat si nad zlepšováky hlavu? Přicházejí nápady spíše z výroby, nebo z vyšších pozic?
T. Högerová: K dnešnímu datu bylo podáno již přes 300 návrhů v tomto roce a v porovnání s rokem loňským je to více jak dvojnásobek.
Snažíme se zaměstnance informovat a motivovat je ke zlepšování. Již při nástupu nových zaměstnanců v rámci školení jsou tito nováčci seznamováni hned první dny se zlepšovatelským hnutím WITTE Automotive.
Převážná část je z výroby, ale v letošním roce se nám objevilo i dost návrhů z nevýrobních oblastí, např. zefektivnění práce s uživatelskými programy.
MM: Jak probíhá zpracování, hodnocení a uvedení do praxe podaného návrhu?
T. Högerová: Máme pravidelné schůzky na výrobní lince, kde sbíráme od zaměstnanců podněty na zlepšení. Komunikuji s předáky, abychom si naplánovali schůzku k tomuto kroku. Požadavek úseku Lean je, aby si týmy tyto schůzky plánovaly samy. Nyní se jedná spíše o individuální setkání. Do budoucna bychom chtěli, aby v tom byla určitá periodicita a odpovědnost si přebraly výrobní týmy v čele s vedoucími pracovníky.
Zlepšovatelé mají právo obracet se přímo na posuzovatele, aby měli přehled, v jakém stadiu se návrh nachází, a naopak by měli být k dispozici konzultantům a realizátorům. V neposlední řadě se mohou obrátit i na mě jako koordinátorku zlepšování.
Proces zlepšování však má i svá slabá místa, která se snažíme průběžně odstraňovat a eliminovat, např. dlouhou dobu do realizace zlepšovacího návrhu nebo čekání na vyjádření posuzovatelů.
Od r. 2013 máme novou databázi zlepšovacích návrhů, která je výborným zdrojem veškerých informací o zlepšovácích – sbíráme v ní veškerá data, lze vidět jednotlivé kroky, v jakém stavu se návrh nachází, a čerpáme z ní veškeré podklady pro reporty (grafy, přehledy). Umíme nyní sledovat naše klíčové ukazatele na týdenní bázi.
MM: Jaká je motivace, popř. odměna pro nápadité zaměstnance?
T. Högerová: Odměňování u nás funguje ve dvou krocích – prvním je prémie za podání smysluplného zlepšovacího návrhu, a to bez rozhodnutí, zda se bude, či nebude realizovat. Prémie se vyplácí až do výše 500 Kč a zadává ji posuzovatel. Odměnit umíme i kolegy, kteří prostřednictvím našeho systému popíšou problém, jenž by nám jinak unikl. Druhým krokem je vyplacení odměny po vlastní realizaci a po vyčíslení přínosu zlepšovacího návrhu. Další částkou je odměna za DTZ (drobné technické zlepšení) a to je odměna za zlepšovatelské návrhy, které jsou náročné na vyčíslení. Jsou to víceméně návrhy týkající se ochrany životního prostředí, BOZP, ergonomie pracoviště, zlepšení pracovních podmínek apod.
MM: Jsou všechny nápady opravdu užitečné či věcné? Kolik z podávaných návrhů je zamítnuto? Mohla byste uvést nějaký, např. úsměvný zlepšovák, který v praxi uveden nebyl?
T. Högerová: Pro tento rok bylo u nás zamítnuto cca 15–20 % z podaných návrhů, a to hlavně z důvodů vysokých nákladů na realizaci nebo z důvodu kvality, tedy že nápad byl dobrý, ale negativně by ovlivnil jiný aspekt výroby. Pár úsměvných zlepšováků by bylo, ale v jádru to vždy zlepšovatel myslel dobře a to je to, čeho si ceníme – že má chuť s námi společně pracovat a zapojit se do zlepšovatelského hnutí. Navíc to, že mu budou první dva tři návrhy zamítnuty, neznamená, že jeho další podaný návrh nebude vyhlášen jako „top zlepšovák roku“.
MM: Předpokládám, že byste se raději pochlubila nějakým zlepšovákem, který do praxe uveden byl a ušetřil společnosti nemalou finanční částku.
T. Högerová: Je těžké jmenovat jeden návrh za všechny, ale možná bych uvedla zrychlení výrobní linky bez pořízení nového SW programu. Takt výrobní linky se snížil ze 17 s na 12,5 s a roční úspora činila 2 136 971 Kč – to už za zmínku stojí.
Nejde jen o finanční úspory, ale hlavně o to, aby měli zaměstnanci možnost zlepšit své pracovní podmínky, aby si sami vytvořili co nejpříjemnější pracovní prostředí.