Příkladem efektivního využití hydroformování ve výrobní praxi může být výroba strukturovaných povrchů, resp. tvorba sady prolisů v plechovém polotovaru. Toho lze s výhodou využít např. při konstrukci plochých solárních absorbérů, u kterých přídavný reliéf na jejich absorpční straně zvyšuje efektivitu ohřevu teplosměnného média, jež protéká tělem takto vyrobeného solárního absorbéru.
Nabízí se proto využití metody paralelního hydroformování. Tento systém využívá kapaliny ke tváření nikoliv pouze jednoho plechového polotovaru, ale hned dvou nad sebe umístěných plechů, mezi které je po uzavření nástroje přivedeno, např. přes šroubení v jednom z nich, tvářecí médium. Plechy mohou být před samotným tvářením po obvodě svařeny, což zabezpečuje jejich správnou polohu vůči sobě a hlavně slouží jako zábrana proti úniku kapaliny při tvářecím procesu. Finální vzhled výlisku potom zohledňuje tvar obou lisovnic.
V daném případě byla realizována výroba sady jehlancovitých prolisů o vrcholovém úhlu 60° a výšce cca 4 mm do plechu tloušťky 0,8 mm, a to na ploše 1 000 × 166 mm. K tomuto účelu byly vyrobeny lisovací nástroje, tj. horní a spodní lisovnice, která tvoří negativní tvar požadovaného reliéfu.
Mezi tyto nástroje byl vložen polotovar v podobě dvojice po obvodě svařených plechů. Polotovar byl po obvodě sevřen prostřednictvím sešroubování horního a spodního dílu nástroje. Následně byla mezi plechy přivedena kapalina. Samotný přívod kapaliny, ale i nezbytné odvzdušnění, je možné realizovat různými cestami. Nejvhodnější je použití dvojice otvorů se závity, které je možné vytvořit např. vyhrdlením pomocí rotujícího konického nástroje (tzv. termálním vrtáním), jimiž je opatřen jeden z tvářených plechů. Pro zmíněnou realizaci byla takto vytvořena dvojice olemovaných otvorů se závity G1/4". Velkou výhodou je, že se po tváření lemy se závity nemusejí složitě odstraňovat, neboť poslouží coby vstup a výstup teplosměnné kapaliny při vlastním provozu absorbéru. Během přívodu kapaliny mezi dvojici plechů, tj. v průběhu vlastního tvářecího procesu, je nutné obě lisovnice (byť je celek sešroubován) k sobě přitlačovat dodatečnou silou. Tlak kapaliny 70 MPa, který je potřebný pro správné vytvoření požadovaných prolisů, by totiž mohl způsobit nežádoucí deformaci obou lisovnic, v krajním případě až destrukci celého nástroje. Proto je třeba hydroformování realizovat s podporou hydraulického lisu, jež zabezpečí dostatečnou tuhost nástrojů.
Na obrázcích někde je vidět detail finální vylisované struktury i celkový pohled na vylisovaný dílec. Jednotlivé segmenty opatřené strukturovaným povrchem lze potom sériově spojovat do libovolně velkých absorpčních ploch.
Závěrem lze říci, že využití popsaných konceptů je v principu jednoduché a vzhledem ke svým možnostem velmi efektivní. Metody využívající kapalinu jako tvářecí médium mají i v budoucnu určitě své místo a uplatnění, už kvůli požadavkům na stále složitější vyráběné tvary, a to nejen v automobilovém či leteckém průmyslu. Další otázkou moderních přístupů k výrobě jsou i pevnější nové materiály, které se s využitím konvenčních postupů dají tvářet jen s obtížemi. Proto je cesta využití hydroformování stále aktuálnější, i když je nutno zmínit, že v České republice stále některé koncepty hydroformovacích metod čekají na své objevení a využití ve výrobní praxi.