U ocelobetonových dílů je daní za dobré fyzikálně-mechanické vlastnosti obecně vyšší hmotnost. Jednou z motivací projektu bylo tedy snížit celkovou hmotnost dílů a přitom zachovat vynikající fyzikálně-mechanické vlastnosti. Na horizontálních centrech FUT tvoří pohyb ocelobetonového stojanu strojní osu Z. Snížení setrvačné hmotnosti má vliv na zlepšení dynamické odezvy řízené osy, a tedy na zvýšení přesnosti, zejména při pětiosém obrábění. Pro snížení hmotnosti byla na sestaveném MKP modelu ocelobetonového kompozitu provedena topologická optimalizace, kde hlavními parametry byly tloušťky ocelových plechů svařence, topologie vnitřního žebrování, rozmístění spřahovacích prvků a armování betonu a v neposlední řadě objemové rozložení betonu uvnitř svařence. Zatímco na teplotní stabilitu dílců prováděné změny měly vliv minimální, na statickou a dynamickou tuhost byl vliv značný. Cílem optimalizace bylo tedy maximalizovat koeficient, který v sobě zahrnuje přímou úměrou statickou a dynamickou tuhost a nepřímou úměrou celkovou hmotnost. Tento poměrný koeficient byl optimalizací nakonec zvýšen o 9 % u lože, resp. 7 % u stojanu.