Tento článek nabízí krátký popis prvních kroků pro realizaci optimálního procesu obrábění. Před zavedením každého jednotlivého optimalizačního kroku podle strategie 1:1 je nutné se ujistit, že celková produktivita a efektivita nákladů jsou v rovnováze. Při hodnocení produktivity a nákladů je zřejmé, že náklady a časové ztráty zapříčiněné neproduktivní činností (manipulace s obrobkem, seřízení stroje, výměna a nastavení nástroje) jsou značné, zatímco zavedení standardizovaných, univerzálních a snadno použitelných nástrojů otevírá široké pole možností procesních optimalizací. Jakmile tuto skutečnost přijmeme, můžeme pečlivým výzkumem docílit dalšího zdokonalení výrobního procesu díky přínosu optimalizační strategie 1:1.
Podrobné informace k této problematice lze získat také v rámci vzdělávacího programu STEP (Seco Technical Educational Programme). V případě zájmu kontaktujte zastoupení společnosti Seco. Pravidelně jsou společností Seco pořádána vzdělávací setkání k tomuto i dalším tématům.
Patrick De Vos, MSc.
(*) Profesor Stahl z Univerzity Lund uvádí ve své publikaci „Obrábění kovů, teorie a modely“, vydané ve spolupráci se společností Seco, následující: „Výkon řezných procesů má rozhodující vliv na celkové náklady, včetně nákladů na díl. Zmetkovitost a výskyt prostojů jsou dva hlavní faktory ovlivňující cenu dílu. Naproti tomu však doba, kdy je nástroj v záběru, bývá často přeceňována, co se týče odrazu v nákladech na díl. Moderní výrobní filozofie klade větší důraz na spolehlivě fungující systém zpracování než na dosažení maximální výrobní rychlosti. Poruchy ve výrobě mohou být analyzovány pomocí matice výrobní výkonnosti, s jejíž pomocí lze posoudit vlivy různých faktorů na konečný výsledek. Modely nákladů na zpracování se dělí do dvou základních skupin – mikro- a makromodely, přičemž mikromodely jsou využívány nejčastěji. Rozebírají řezný proces z poměrně úzkého pohledu. Jejich specifickou výhodou je propojení údajů o výrobě, například použité řezné rychlosti a posuvu a jejich přímé projevení v nákladech na díl. Makroekonomické modely, komplexnější a méně konkrétní, uvažují o výrobě z širšího pohledu. V těchto modelech hraje celkový čas potřebný k výrobě daného kusu zásadnější roli. Jednou z výhod makroekonomických modelů je skutečnost, že neinklinují k nadhodnocení nákladů spojených s řeznými nástroji a časů nástroje v záběru a současně nepodceňují jiné velké nákladové položky, určující celkové náklady na výrobu dílů či produktu jako celku.“
Seco Tools CZ
www.secotools.com/cz
seco.cz@secotools.com