Role technické univerzity
v udržitelné společnosti:
Prof. Ľubomír Šooš, STU v Bratislavě

MM: Jak náročné je vést fakultu?

Ľ. Šooš: Vést fakultu v dnešní době není lehké. Jde o symbiózu tří prvků, tedy školy, vlády, resp. ministerstva, a všeobecné situace ve společnosti. Slovenská technická univerzita za poslední dva roky prošla velmi těžkým obdobím, které nakonec vyvrcholilo odvoláním pana rektora. Následovaly nové volby, velmi tvrdé střety Akademického senátu a Správní rady, čímž univerzita dosti utrpěla. Pokud jde o vládu, některé její kroky pokládám za nekorektní a nepřispívají ke zvyšování kvality vysokých škol. Covid nebo válka na Ukrajině představují těžké rány pro společnost i školství a máme co dělat, abychom se s tím dokázali reálně vyrovnat.

MM: Co vás stojí nejvíce úsilí, a co naopak vám přináší nejvíce radosti a uspokojení?

Ľ. Šooš: Nejvíce úsilí mě stojí boj s lidskou hloupostí. Online meetingy v souvislosti s covidem nikdy nenahradí prezenční formu a ti pohodlnější lidé si velmi rychle zvykli na výhody tohoto způsobu komunikace. Dalším problémem jsou finance, kterých je na vysoké školy stále méně a méně. Ministerstvo školství navrhuje na příští tři roky snížení dotačních prostředků ročně o 27,5 milionu euro, přičemž rostou náklady na energie či provoz. V některých případech je to boj o přežití.

Na druhé straně jsem velmi hrdý, když při návštěvách firem a organizací vidím převážně inženýry z naší fakulty. Velmi mě těší, když se naši absolventi hlásí ke své alma mater a jsou pyšní na vzdělání, které u nás získali.

MM: Proč jste si za svoji profesi zvolil akademické prostředí, a nikoliv praxi?

Ľ. Šooš: Nejprve jsem se vyučil a na vysokou školu jsem šel proto, neboť jsem chtěl být s kapelou, které jsem byl součástí. Všichni její členové šli studovat, proto jsem si dodělal průmyslovku, a následně pokračoval studiem také na vysoké škole. Přiznávám, že jsem nebyl dobrý student, a to jak na základní, tak i střední škole. Na vysoké se to však změnilo, a nakonec jsem jako jediný z kapely u studia zůstal. Současně jsem založil firmu a získané praktické zkušenosti jsem uplatnil během čtyř let úspěšně fungující firmy. Teprve v roce 2007, kdy jsem přijal kandidaturu na děkana Strojnické fakulty, jsem firmu utlumil a do jejího fungování zapojil manželku, abych se mohl naplno věnovat fakultě.

Získané zkušenosti z podnikání jsem následně přetavil ve vztahu k průmyslu. Mám velmi úzké kontakty s průmyslem, jsem viceprezidentem strojařského a automobilového svazu. Práce s mladými lidmi je velmi obohacující, vnímám ji jako vítanou výzvu, která mě nutí na sobě neustále pracovat.

MM: Jakou úlohu podle vás hraje současná univerzita ve společnosti?

Ľ. Šooš: V polovině března byla na Slovensku přijata novela zákona o VŠ, nyní jsme v procesu akreditace. Během přípravy zmíněné novely univerzity stávkovaly, neboť dochází k posilování politického vlivu na ně i vlivu správních rad, naopak se oslabuje pozice akademických senátů, snižují se pozice fakult. Tyto antagonistické vlivy vyvolávají obavy ve společnosti v souvislosti s budoucností vysokých škol. Slovensko má Akreditační agenturu, kde dochází k velmi tvrdým zásahům ze strany ministerstva, ačkoli by měla být zcela nezávislá. Vládnou obavy, zda se probíhající proces akreditace na všech vysokých školách na Slovensku nezvrátí a Akreditační agentura nepřijde o svoji nezávislost.

MM: Jak se historicky vyvíjí vnější pohled na univerzitu?

Ľ. Šooš: Průmysl, akademie věd a univerzity jsou velké bubliny, které dokážou žít i samostatně. Bylo by však dobré, kdyby zapadaly do sebe a vzniklá symbióza by přinášela potřebný prospěch. Slovensko je technokratický stát, více než 43 % exportu zabezpečuje průmysl, hlavně automobilový. Potřebujeme technicky vzdělané absolventy. Naše technická univerzita je nejstarší a nejlépe hodnocená univerzita na Slovensku. Velmi mě mrzí, že více než 40 % všech slovenských vysokoškolských absolventů nepracuje v oboru, který vystudovali. Je třeba, aby vznikla státní objednávka na nejvíce požadované profese z pohledu průmyslu, aby se neplýtvalo finančními prostředky na vzdělávání, které je třeba velmi rozumně vynakládat.

MM: Jací studenti na univerzitu přicházejí a jací ji opouštějí?

Ľ. Šooš: Je velmi problematické prosadit povinnou matematiku a fyziku na technických vysokých školách, jak jsme navrhovali. Na druhé straně potřebujeme přilákat mladé lidi ke studiu na těchto školách, což není jednoduché. Naše fakulta je v kontaktu s 24 středními školami, s jejichž vedením se setkáváme až třikrát do roka. Řešíme hlavně jejich problémy s klesajícím zájmem o studium technických oborů. Je třeba změnit myšlení lidí. Strojařina již není špinavé prostředí, kde nikdo nechce pracovat. Organizujeme různé exkurze pro středoškoláky do špičkových firem, kde mohou vidět, že jde o vysoce sofistikovaný systém výroby produktů. Pokles finančních prostředků do veškerého vysokého školství však způsobuje prohlubování jeho zaostávání za Českou republikou. Důkazem toho je odchod našich studentů k vám do ČR. Finance jsou nezbytné na kvalitní přístroje a pro získání kvalitních lidí. To jsou dva důležité předpoklady stálého zvyšování laťky ve vzdělávání.

MM: Jaká je odborná úroveň vašeho akademického sboru?

Ľ. Šooš: Na rozdíl od jiných regionů má Bratislava nejnižší nezaměstnanost z celého Slovenska. Není student v posledním ročníku, který by neměl nějakou pracovní zkušenost či zajištěnou práci. Firmy poptávají absolventy, které by chtěly zaměstnat, ale v závěrečných ročnících je již pozdě hledat potenciální nové zaměstnance. Nástupní platy se pohybují kolem 1 300 eur a po dvou třech letech jsou vyšší, než je průměrný plat docenta na vysoké škole. Z tohoto důvodu naši absolventi odcházejí do praxe a nám vzniká další problém. Naše fakulta má v poměru k počtu studentů nejméně doktorandů v porovnání s ostatními technickými fakultami na Slovensku, což se neblaze projevuje na kvalitě pedagogického sboru, nebo chybějí mladí kolegové.

MM: Co podle vás způsobilo postupné rozevírání nůžek mezi evropskými technologickými firmami, americkými a asijskými? Jak tento trend ovlivnila koronavirová pandemie?

Ľ. Šooš: Základem pokroku jsou bezesporu inovace. Jako konstruktér s několika užitkovými i mezinárodními patenty reflektuji situaci v tomto směru v naší zemi. Ze 150 sledovaných zemí v počtu podaných patentů na 1 000 obyvatel jsme na 56. místě. Bohužel jsme se za poslední čtyři roky propadli asi o sedm příček. Na jedné straně stát deklaruje podporu inovacím, realita je bohužel jinde. Z rozhovorů se slovenskými manažery firem vyplývá, že mají obavy zdravě riskovat. I my zde na fakultě máme mnoho nových nápadů, každoročně podáváme 15 až 20 nových patentů či užitkových vzorů, některé i ve formě prototypů. Dokonce můj patent koupili v minulosti Němci a podle něho vyráběné stroje se dovážejí na Slovensko. Pokud jde o vynaložené prostředky na patent, je na tom Slovensko velmi dobře, ale chybí nám realizace. Stejně to platí i při publikaci v zahraničních časopisech, kde se za články platí. Pro nás je to výstup, za nějž dostaneme finanční prostředky, které někdy ani nepokryjí náklady spojené s publikací článku.

Pokud se chceme zviditelnit, musíme skutečně školství zaplatit, protože tam je naše budoucnost.

MM: Jak jsou vaši absolventi kompatibilní s požadavky světových firem a uplatňují se v mezinárodním prostředí?

Ľ. Šooš: Více než 20 % našich studentů odchází studovat k vám do ČR, kde je finanční podpora školství mnohem vyšší. Na naší fakultě máme asi 14 % zahraničních samoplátců, kteří přicházejí např. z Indie nebo Izraele, což je velmi pozitivní trend k udržení kontaktu se světem i získávání dalších financí. Jsem velmi hrdý na uplatnění našich absolventů v zahraničí. Např. máme šéfkonstruktéra v BMW a další absolventy v automobilkách, dále pak vysoce postavené odborníky v Siemensu. Tedy nejen v typicky strojařských firmách, ale i v dalších oborech nacházejí naši strojaři skvělé uplatnění.