Český průmysl byl bohužel po procesu privatizace ve velké většině vytlačen z oblasti finální výroby do sektoru subdodavatelů, či dokonce poddodavatelů dalších dodavatelů, a tím se dostal na chvost globálního byznysového řetězce. Tato pozice pak vyžaduje převážně reaktivní chování a poskytuje velmi malý prostor pro samostatné aktivní inovativní přístupy a hledání nových cest k uspokojení potřeb zákazníků a konečných uživatelů. Důsledkem toho je pak větší zranitelnost podniků při různých disruptivních a krizových situacích.
Cesta, jak se vymanit z pozice pouhých dodavatelů velkým koncernům, jejichž konkurenční výhoda spočívá většinou jen v nízkých cenách a přesném plnění dodávek, směrem k pozici samostatných strategicky zaměřených finálních výrobců není jednoduchá, ale chytrostí, umem a inovativním myšlením je určitě možné odkrývat rychle se otevírající mezery příležitosti na trzích a objevovat různé tržní výklenky.