MM: Jak se díváte na naše školství, na výchovu mladých techniků?
Z. Horák: Bohužel mladá generace již nemůže zažít poznávání základů mechaniky, mechanismů, kinematických principů, standardních součástek a konstrukcí. Tuto školu života jsme v 60. letech poznali na vesnici tím, že jsme rozmontovali kdejaký bicykl, moped, motorku, auto, traktor. Jako učeň jsem viděl mistra odborného výcviku, jak z tabule plechu vyklepal blatník auta. Mám za to, že nevidění hmoty je překážkou ve schopnosti chápat souvislosti. Měl jsem tady studenta, který řešil převodovku. Vůbec si neuměl představit, co to je krouticí moment 100 Nm. Když jsem mu řekl, ať si představí kýbl vody na metrové páce, tak se mu „rozsvítilo“.
Všichni moji konstruktéři jednotně říkají, že nejvíc základů strojařiny dala, a pořád z toho čerpají, střední průmyslová škola. Vysoká škola je naučila rozumět, spočítat spočitatelné a hledat řešení problémů.
MM: Co si osobně představujete pod diskutovaným tématem přizpůsobení škol potřebám praxe?
Z. Horák: Neměli bychom se spíše zabývat otázkou přizpůsobení škol potřebám měst, krajů, státu? Ale k předmětu vaší otázky. Ví někdo jak, kdo to bude řídit, kdo to bude platit? Ti „zkušení“ 24letí politici a političky? Kdo bude učit řemesla? Ti vysokoškoláci bez praxe? Jak přesvědčíte tuto generaci, že se bude živit „špinavou prací“? Kdo tuto generaci přesvědčí, že by neměla v řemeslných profesích brát víc než učitel, asistent, profesor, lékař?
I kdyby vznikly hospodářské komory jako na západě – je vůbec šance, politická vůle toto nějak vytvořit, změnit? A je někdo zodpovědný za tento rozvrat? Anebo se úplně mýlím a nechápu nové trendy? „Tisíc“ otázek zůstává nevyřčených i nezodpovězených.
MM: Jaké vidíte v současné chvíli největší překážky podnikání?
Z. Horák: Existuje nějaký manuál, učí někdo v tomto odstrašujícím duchu, co všechno je k podnikání potřeba? Politici se chlubí, že zkrátí proces založení firmy na pár hodin. A zveřejní, že pokud se nejedná o „kancelářský“ předmět podnikání, musíte mít k objektu, ve kterém chcete provozovat předmět podnikání, schváleno užívání, smlouvy o likvidaci odpadu, nebezpečného odpadu, obalů, dozor bezpečnosti práce, školení bezpečnosti práce, školení řidičů služebního vozidla, požární ochranu, hygienu práce, popisy práce s proškolením o obsluze každého (i toho nejprimitivnějšího) zařízení, smluvního lékaře, bez jehož vyjádření nesmíte přijmout jediného zaměstnance, revizi všeho, co se jenom přiblíží k elektrické síti, včetně nabíječky telefonu nebo holicího strojku... A za nesplnění toho všeho vám hrozí pokuty. Bude založení strojírenské firmy opravdu rychlejší?
MM: Technologie budoucnosti. Výrobní, nevýrobní. Vidíte něco, co má obzvláště budoucnost?
Z. Horák: Myslíte Průmysl 4.0? Čtvrtá průmyslová revoluce? Kyberneticko-fyzikální systémy? Nebo jak tomu ti pánové v oblecích (a mnohdy v oblacích) říkají. Automatizovaná, robotizovaná sériová a hromadná výroba, autonomní auta, digitalizace všeho a řízení všeho umělou inteligencí. A nebude se nakonec stejně všechno vyrábět v Asii? Obchod, sklady, doprava, nakupování, diagnóza nemoci z jedné kapky krve nebo slin, výběr léku atd. Asi ano, asi nezůstane kámen na kameni. Tam se umělá inteligence určitě prosadí. Ale kdo uvaří, upraví zahradu, opraví vodovod, opraví silnice, postaví domy, namaluje obraz, složí písničku, vymění plínky (ať malým, nebo starým), přinese s úsměvem pivo, naleje víno, zahřeje postel? A kdo tu umělou inteligenci bude řídit, programovat, kontrolovat, aby neřídila sama sebe? Je toto odpověď na to, co má obzvláště budoucnost?
MM: Děkuji vám za rozhovor.
Lubomír Walter Novotný