Při konstrukci obráběcího stroje je potřeba uvažovat to, že stroj bude obklopen cizími tepelnými zdroji s proměnlivou intenzitou tepelného záření. Bude vystaven slunečnímu záření, tepelnému záření z okolních strojů, z různých topidel a klimatizací. Teplo vzniká také uvnitř struktury stroje v důsledku mechanických i elektrických vlastností různých interních agregátů, v důsledku tření v pohyblivých spojeních různých dílů stroje nebo elektrických ztrát ve vinutí motorů. Značným zdrojem tepla je řezný proces, který probíhá vždy za poměrně vysoké teploty a jehož odpad (třísky) teplo akumuluje a přenáší na pracovní prostor. Různorodost používaných konstrukčních materiálů a mnohotvárnost součástí stroje se navenek projevují různou schopností součástí stroje pojmout tepelnou energii a dále ji předat do nejbližšího okolí. Konečným důsledkem těchto složitých vztahů jsou časově proměnlivé odchylky stroje od přesného geometrického tvaru, které se v různé míře transformují v nepřesnosti obrobků.
Dílce stroje, vyrobené ze šedé litiny, se při zvýšení své teploty o jeden stupeň Celsia prodlouží o 0,01 mm na každý metr své délky. Ocelové dílce se roztahují podobně. Připočteme-li k tomu násobky těchto hodnot v důsledku úhlových deformací nosné struktury stroje, je zřejmé, že bez náležitého ošetření tepelných deformací nemůže moderní obráběcí stroj vyhovět současným požadavkům na přesnost obrobků.
Měřením lze zjistit, jak se mění relativní vzdálenost činné části nástroje a obráběné plochy. Příklad takových deformací v různých směrech vidíme na obr. 1. V tomto případě jde o ohřev vřetena během naprázdno se 4 500 otáčkami za minutu, jehož důsledkem jsou odchylky nástroje od nastavené polohy. Deformace viditelné v grafech nejsou nijak potlačovány nebo kompenzovány. Proto je jejich velikost značná. Jak je vidět, nástroj se od nastavené polohy odchyluje ve třech směrech čili dochází k prostorovým deformacím mezi nástrojem a obrobkem.