Průmyslový podnik může k inovacím prostřednictvím P2R (pochopení, provedení a realizace) přistupovat sám s pomocí jiné organizace (vysoká škola, strojírenské centrum kompetence) anebo díky spojení několika podniků s cílem inovační synergie pro společné uzly. Všechny známé podniky na obráběcí stroje v České republice podle mého názoru nejsou lídry v oboru, a to ani v Evropě, i když někteří si to evidentně myslí. Je možné pozorovat známý efekt. Konstruktéři jejich podniku vyjedou na EMO, IMTS v Chicagu, Metalloobrabotku v Moskvě, Jimtof v Japonsku, případně jiný významný veletrh ve světě a lidově řečeno „tahají kočku za ocas“. Nevšiml jsem si v jejich portfoliu, že by to byli oni, kdo představí takový obráběcí stroj, který budou jiní kopírovat. Mám pocit, že je to přesně naopak. Jak to tedy, že prodávají? Někteří z nich si uvědomili, že cesta vede ke snižování nákladů, dodávání customizovaných strojů pro obrábění zákazníkovy součásti – a to vše minimálně v takové kvalitě jako u jejich konkurentů. Jenže proč dříve Česká republika dokázala v některých typech obráběcích strojů být právě těmito inovačními lídry? Jakou roli hrálo VÚOSO a jeho někteří pracovníci? To je složitá otázka, na kterou není možné v tomto příspěvku dát rychlou odpověď.
O roli českých technických vysokých škol v inovacích obráběcích strojů lze úspěšně pochybovat. Jisté strojírenské centrum kompetence v Praze je z velké části obsazeno mladými lidmi a vede je mladý doktor. Nic proti mládí, ale kolik z nich sedělo v podniku a zná jejich skutečné potřeby? Odpovězte si každý po svém. Většinu z nich jsem měl možnost pozorovat na jimi pořádaných veřejných seminářích. Na první pohled a poslech jde o zajímavé přednášky, avšak nejsem si jist, zda posouvají české průmyslové podniky k lídrovství v oboru, anebo alespoň o několik stupňů nahoru. Chápu některé podniky, že jejich služeb využívají, protože nemají čas provádět rozsáhlé rešerše, tisknout barevné obrázky, které jsem viděl na jejich seminářích. Je to to, co chtějí? Neměli by podniky tlačit toto centrum k přímé odpovědnosti za jejich obrat, když jim radí, jak a co zlepšit (inovovat) na jejich strojích?
O tom, kolik pracovníků z průmyslové praxe učí na strojních fakultách části strojů či konstrukci obráběcích strojů, raději pomlčím. Neznám přesné číslo, ale stesky ředitelů v odborném tisku svědčí o tom, že současní absolventi těchto oborů mají znalosti odpovídající maturantům. Až na čestné výjimky. Jak potom mohou podniky být lídry v inovacích obráběcích strojů? Tím, že budou mít absolventi znalosti z matematiky, po kterých se znovu účelově volá? Tím, že budou více učit lidé z praxe? Tím, že se změní přístup státu k vysokým technickým školám? Tím, že podniky přiloží ruku k dílu vzdělávání? Opět mnoho otázek, ale odpovědi jsem nikde neslyšel ani nečetl.