MM: Průmysl 4.0 – v jaké jsme fázi? Je v Čechách plně automatizovaný výrobní závod včetně robotů s nejnovějšími IT fikcí, nebo realitou?
L. Witassek: Dovolím si trochu parafrázovat. My nežijeme v éře Průmysl 4.0, ale Průmysl 4.%, kdy značná část českých podniků prodává své výrobky mateřským centrálám v zahraničí za transferové ceny s cca 4% marží a ty je dál prodají s marží v desítkách procent koncovým zákazníkům v Číně, USA či kdekoliv jinde na světě.
Nicméně když se řekne Průmysl 4.0, tak si většina představí robotizaci. Ale to přesně tuto oblast nevystihuje. Roboty jsou zde již desítky let. Těch oblastí, kde se setkáváme s Průmyslem 4.0, je mnoho. Já bych řekl, že nejmarkantnější je to v segmentu umělé inteligence. Nástup umělé inteligence do průmyslu sledujeme téměř denně. Je to součástí softwarových aplikací, plánovaní, logistiky. Za pět až deset let budou systémy umělé inteligence výkonnější než lidé. Nástup Průmyslu 4.0 není jen o výrobě samotné, ale i o administrativě. Nahrazují se pracovníci v ekonomice. Dnes nepotřebujete fakturantky, systém to zvládne bez lidí. Těch příkladů bych mohl jmenovat tisíce. Miliony pracovních míst budou nahrazeny roboty a aplikacemi. Tomu se nedá zabránit. Člověk se nemůže zaměřit na to, že bude něco dělat manuálně. Je nutné zaměřit se na vzdělávání. Budeme potřebovat kvalifikaci v oblasti soft skills. Nemůžeme konkurovat robotům tím, že budeme rychleji šroubovat. My můžeme konkurovat tím, k čemu je člověk stvořen – aby vymýšlel a tvořil. Musíme učit studenty samostatně kreativně myslet, tvořit a malovat. Potřebujeme inženýry, kteří budou vymýšlet. To je jediná cesta, jak za pět nebo deset let na trhu práce uspět.
My jsme se 25 let trápili s technickým vzděláváním, vytvořily se možná i desítky zbytečných vysokých škol a stovky zbytečných oborů. Neuměli jsme a neumíme plánovat s výhledem do budoucna. Nedokázali jsme předvídat, že o určitou kvalifikaci, kterou brzy nahradí roboty, již nebude zájem, a opačně, kterou pozici naopak potřebovat budeme.
MM: ČNB avizuje zdražování úvěrů. Čeští podnikatelé s tím počítají, růstu úrokových sazeb se neobávají a většinou ani nemají potřebu se proti němu zajišťovat. Takže nic nestojí v cestě dalšímu hospodářskému růstu? Přesto, na téma odpovědného chování bankovních institucí a možné nové hospodářské krize jsme v minulém čísle MM Průmyslového spektra hovořili s hlavním ekonomem Generali Miroslavem Singerem. Jak to vnímáte vy z druhého, nebankovního, podnikatelského břehu? Celý život se pohybujete v byznysu – je ekonomika přehřátá, hrozí další krize?
L. Witassek: Já jsem profesí kybernetik. Dost dlouho se zabývám kybernetikou druhého řádu, která mimo jiné pojednává o řízení živých procesů. Ekonomika živým organismem bezesporu je. Co se týká obav s projevy hospodářské krize, tak já bych se přikláněl k termínu globální ekonomická transformace, kterou budou provázet větší nebo menší turbulence v častých a nepravidelných intervalech. Dochází k obrovskému přesunu globálních výrob do lokálních místních ekonomik, které pracují na principu „dnes si objednám, zítra bude dodáno“.
Co se týká chování bank, tak to je složité téma. Můj obecný pohled je takový, že banky zcela správně oddělily obchodní procesy od procesů risk managementu. Přesto jsme svědky šílené euforie na straně finančního sektoru. Banky půjčují peníze kdekomu, téměř na cokoliv, a to v obrovských objemech. Musíme mít na paměti, co jsem již uvedl, že ekonomika je živý organismus a neustále hledá rovnováhu. Tak i v této oblasti přijde hledání rovnováhy a bohužel hodně podnikatelů bude mít problémy, protože se přeúvěrují, jelikož jim to současné bankovní standardy umožní. Když vidím některé české podniky a jejich rychle rostoucí zadlužení, je zcela jasné, že to není o číslech, ale rozhodují důvěra a emoce – a ty se brzy změní.
Co bych bankám dál vyčetl, je rozdíl v úrokových sazbách pro malé a střední podniky, kterým se často půjčuje za dvojnásobky až trojnásobky než velkým nadnárodním koncernům. V současné době, kdy jsou úrokové sazby relativně nízké, to nepokládám za správné. Bohužel nic s tím neuděláme, protože banky mají nastavené určité motivační systémy a je velice obtížné se s nimi domluvit. Měly by být pro firmy spíš partnery, kteří řeknou dost, již ti nepůjčím, do budoucna ti to přinese potíže, ale realita v praxi je jiná. V tomto ohledu bych pochválil ČNB, která má poměrně tvrdé předpisy a odvádí velmi dobrou práci. Banky kontroluje, ale v momentě, kdy přijde z jejich zahraničního centra nějaký, třeba i neodpovědný příkaz, tak s tím nic moc neuděláte.
MM: Růstu tuzemské ekonomiky věří většina odborníků. Jak mám však rozumět tomu, že na začátku roku 2018 se místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk vyjadřuje k postupnému ochlazování zahraničních zakázek, včetně toho, že zahraniční partneři hledají pro realizaci svých objednávek nové trhy. Rovněž i podle Libora Musila, majitele české rodinné firmy Likos vyvážející zateplovací systémy budov, sílí především špatná zkušenost zahraničních firem s dodávkami z Česka.
L. Witassek: To je dáno reindustrializací, o které jsme již hovořili. My jsme ekonomikou primárně odvozenou od německé. A i ta si začíná sama vyrábět subdodavatelské produkty. Zahraniční podnikatel si koupí 3D tiskárnu a už si nebude vozit potřebné díly někde z Čech. Vyrobí si je sám s minimálními logistickými náklady. To znamená, že je velice důležité v exportu podporovat firmy s vlastním produktem, který je schopen se ve světě uplatnit.
Pokud to stojí a padá s nedostatkem pracovních sil, tak se zamysleme, které procesy automatizovat a které řešit lidským potenciálem. Dovážet tisíce dělníků ze zahraničí, kterým dáme do ruky onen šroubovák, to je naprostý nesmysl. Pokud nemáme dostatek českých odborníků, musíme je dovézt ze zahraničí. Podnikatel nemůže fňukat, ale situaci řešit. Řešení existuje mnoho. Česká ekonomika je otevřená a lze využít pracovníky ze zahraničí, případně si dlouhodobě vychovávat své odborníky pomocí duálního vzdělávání. Pokud je všechno problém, tak ať se podnikatel zamyslí nad tím, kdo je jeho personální ředitel, jestli by neměl svůj talent uplatnit jinde.
MM: Vaše jméno bylo často zmiňováno v souvislosti s holdingem Vítkovice Machinery Group. Na konci roku 2017 jste odešel z postu generálního ředitele. Jaké jsou vaše zkušenosti s více než ročním působením ve vedení společnosti a jak vnímáte situaci firmy dnes?
L. Witassek: Práce pro Vítkovice byla obrovská zkušenost a jsem za ni vděčný. Za rok a půl jsem se naučil více než na všech absolvovaných vysokých školách dohromady. V současné době v této firmě již nepůsobím, chci se věnovat jiným novým projektům. Vítkovice prošly hlubokou restrukturalizací. Bylo to pro nás velmi náročné období. Denně probíhaly desítky zásadních rozhodnutí, což některé firmy nedokážou zvládnout ani v průběhu několika let. Byla to především náročná jednání s bankami a hledání řešení tak, aby Vítkovice žily dál. Hledali jsme řešení v neuvěřitelně složitých situacích, ale snad se nakonec pro většinu firem ve skupině nějaké podařilo nalézt. Zbývá primárně vyřešit jednu klíčovou společnost, do které by měl vstoupit nový investor, který snad bude mít dlouhodobý strategický zájem a v tomto regionu bude i nadále firmu rozvíjet.
MM: Děkuji vám za rozhovor a přeji mnoho úspěchů v profesním i osobním životě.
PhDr. Iva Ruskovská
iva.ruskovska@gmail.com