Do výroby jsou nasazovány konstrukční skupiny s osou C sloužící pro polohové a rychlostní řízení obrobku (rotace kolem osy Z), dále skupiny zvyšující technologickou adaptibilitu stroje, jako jsou různé přídavné hlavy (sférická, naklápěcí či Y hlava). Tím jsou tyto stroje plnohodnotnými obráběcími centry s převahou technologické operace soustružení.
Celkově trend oboru třískového obrábění patrný z EMO Hannover 2011 je následující:
multiprofesnost a integrace třískových operací;
útlum lineárních pohonů pomocí lineárních motorů;
zaměření na funkcionalitu a spolehlivost strojů;
masivní nástup hydrostatiky v lineárních i rotačních osách;
design obráběcích strojů tvořený pomocí specialistů, a to i u těžkých a velkých strojů.
Další z nastupujících světových trendů, který je možné vysledovat u všech výrobců, je označení stroje jako ekologicky šetrného. To platí i pro kategorie strojů, u kterých to bylo dříve sotva myslitelné, a sice těžké a velké obráběcí stroje. Tento trend se projevuje zejména nasazením:
vysoce úsporných pohonů pohybových os a vřeten;
úsporných LED osvětlení pracovního prostoru stroje;
vysoce účinných prvků vedení rotačního i lineárního snižujících ztráty;
optimalizace provozu jednotlivých spotřebičů tlakové a elektrické energie (tzv. power management);
stále účinnějších ochranných krytů.
Patrná byla skutečnost, že řada relativně neznámých i známých výrobců obráběcích strojů, jejichž doménou jsou horizontální vyvrtávací stroje, obráběcí centra na nerotační součásti (svislá i vodorovná osa), se „přes noc“ stala výrobci svislých soustruhů. Pokud nebyly přímo vyráběny těmito firmami svislé soustruhy, tak byly soustružnickými stoly doplňovány jejich stroje.
Nevýhodou je stále oproti klasickým svislým soustruhům omezený disponibilní krouticí moment v závislosti na otáčkách desky stolu. Tito výrobci ohromují mnohdy velkými čísly instalovaného výkonu desky stolu. Uvedenou hodnotu je však nutné podrobit detailnímu zkoumání v závislosti krouticí moment/otáčky desky stolu, aby se nestalo, že stroj bude mít k dispozici vysoké otáčky v oblasti regulace na konstantní výkon, ale nízký krouticí moment, který nepokryje technologické požadavky na odebrání třísky.
Stále více výrobců nazývá své soustružnické stroje multiprofesními. Totéž dělají i výrobci strojů na obrábění nerotačních dílců. Pod tímto pojmem je třeba rozumět následující skutečnost. Obráběcí centrum na nerotační nebo rotační součásti jsou stroje splňující minimálně tyto tři atributy:
stroj pracuje v automatickém cyklu;
umožňuje aplikovat více druhů třískového obrábění;
má automatickou výměnu nástrojů.
Takže první podmínkou je, aby multiprofesní obráběcí stroj byl obráběcím centrem. Dále je nutné, aby např. operace frézování a soustružení (více druhů obrábění) byla uživateli poskytována bez omezení např. otáčkového nebo disponibilním krouticím momentem (na desce nebo nástroji). Tedy aby došlo k plnohodnotnému obrábění s plnými technickými parametry. Pak lze hovořit o multiprofesním obráběcím stroji. Řada výrobců tento znak multiprofesnosti nesplňovala a nebylo to nic jiného než použití tohoto módního označení pro jejich stroj.
Na tomto místě poznamenejme, že první multiprofesní stroj na světě vyrobila česká firma, a sice Kovosvit MAS. V roce 1977 kovosvitský konstruktér L. Borkovec poprvé vyslovil odvážnou myšlenku postavit stroj, který by spojoval výhody soustružnických a frézovacích strojů. Se svým týmem začal na této myšlence pracovat a vyvinul stroj pod názvem MCSY, který prezentoval v roce 1983 na veletrhu v Paříži, kde dostal zlatou medaili. Kovosvit byl zcela evidentně první, kdo přišel s takovou koncepcí stroje. Celkem se vyrobilo 45 strojů a některé z nich dodnes pracují. Je třeba důrazně zmínit, že tehdejší světový trh na tuto převratnou myšlenku nebyl připraven, a tak o stroje postupně upadl zájem. Dnes zhruba od roku 2002 jsou tyto stroje velkým šlágrem. Toto historické intermezzo potvrzuje um a kreativitu českých konstruktérů a české konstrukční školy.