Před deseti lety se všichni na čínské obráběcí stroje dívali mezi prsty, vysmívali se jejich nízké technické úrovni, špatné kvalitě, provozní nepřesnosti, designu i dosahovaným parametrům, nemluvě o zajištění servisu a dalších služeb. Nízké dosahované parametry strojů se výrobci snažili následně zabalit alespoň do hezkého designérského hávu. Pak docházelo k osazování strojů západními komponenty a postupnými realizovanými sériemi se získávaly další zkušenosti. Čínští technici se totiž velice rychle učí. Zkušenosti získávají na vysokých sériích produkce. U nás je standardem, že rok a déle se vyvíjí stroj, pak se staví prototyp, ten se dolaďuje, a pak se teprve pustí do výroby. A Číňané? Jak uvádí Slávek Bednář ze Strojírny Tyc: „Ti okamžitě spouštějí 50- až 100kusové série a na nich získávají zkušenosti až téměř do dokonalosti.“ A že ty první desítky kusů nejsou optimální? Nevadí, čínský zákazník čínskému dodavateli hodně promine.
Jak autorovi sdělili zástupci několika čínských výrobců obráběcích strojů, netaji se tím, že jejich odborné znalosti pocházejí především z podrobné analýzy produktů světových firem, ale i z„legální“ cesty, kdy akvírují ve světě celou řadu z ekonomického důvodu krachujících konkurenčních firem a odsud pak získávají po desetiletí budované know-how, jenž následně implementují do svých firem. Spotřeba obráběcích strojů na čínském území je obrovská, proto místní výrobci nemají potřebu exportovat, tak činí pouze z 10 %. Na světové trhy se pak dostávají právě prostřednictvím zahraničních akvizic a investic. Zákazník nemá šanci poznat, že za jeho oblíbenou, léty prověřenou značkou nyní stojí čínský vlastník. Vadí to vůbec? Co se změní? Další z obvyklé praxe čínských investic je strategie nákupu akcií ve firmě. Mají zájem o slabou nadpoloviční většinu (50 až 55 %), ale vyžadují rozhodující pravomoce. Za „jedny“ peníze pak obdrží dvě firmy.
V současné době nejsou čínské stroje stále ještě na světové úrovni, ale to je záležitost dvou tří let. Všichni upínají své budoucí naděje na čínský trh, avšak je otázkou času, kdy budou soběstační. Slávek Bednář zná aktivně čínský trh již deset let, ještě ze svého působení v TOS Varnsdorf. „Na čínském trhu je obrovská konkurence. Prosadit se zde s dovezeným produktem bývá rok od roku těžší. Pro čínského zákazníka je naštěstí stále určitou společenskou prestiží, když má ve své výrobě japonský nebo evropský stroj, i když za něj zaplatí dvakrát víc než za korejský, tchajwanský či z domácí produkce. Mílovými kroky se blížíme do fáze, kdy domácí a tchajwanská produkce se přiblíží evropskému standardu, kdy rozdíl ve využití strojů nebude tak zásadní. Kdo chtěl dříveš větší přesnost například do leteckého průmyslu, o tchajwanské produkci neuvažoval, teď je však situace jiná,“ uvádí ředitel Bednář své zkušenosti.
Na čínském trhu vzniká mnoho malých firem, které mají silné know-how, jež získávají z místních výzkumných ústavů dotovaných státem. Buď si z centra koupí licenci na daný, jimi vyvinutý komponent a ten osazují do svých strojů, nebo výzkumnému centru odvádějí provize z prodeje strojů. Vidíte zde paralelu s fungováním Fraunhoferova institutu? Zde je to však tržní hospodářství v socialistickém systému.
Roman Dvořák
roman.dvorak@mmspektrum.com