Pomáhat lidem a obohatit svět

Cesta k úspěšné české firmě, vyrábějící nejrůznější stavby z prefabrikovaných modulů, které můžeme spatřit prakticky po celém světě, nebyla pochopitelně nijak jednoduchá. Stanislav Martinec se koncem 80. let rozhodl jít pracovat do Slušovic, kde František Čuba, předseda slavného místního JZD, později Agrokombinátu Slušovice, dokázal vybudovat jakýsi spojovací článek mezi socialismem a kapitalismem. A zaměstnával zde mimo jiné i nadějné mladé manažery.

„Nějakou dobu jsem pracoval přímo ve Slušovicích, ale posléze to dopadlo tak, že mě předseda Čuba za mou prostořekost přeložil na pozici ředitele do jedné ze slušovických poboček ve Vizovicích, kde právě probíhala vzpoura zaměstnanců,“ vzpomíná Stanislav Martinec. „Abych prý si zkusil, jaké to je podnikat.“

Na pozici ředitele této pobočky v turbulentní době získal pan Martinec cenné zkušenosti a po rozpadu slušovického impéria měl již potřebné know-how k založení vlastní firmy. V roce 1992 tak vznikla společnost původně s názvem Koma Modula Construction, která se brzy se svými výrobky dostala i na evropský trh.

Velkým milníkem v životě firmy byl rok 1995, kdy byla realizována zakázka na 300 kusů kontejnerů do Čečenska.

„Právě na této dodávce byly jasně vidět všechny výhody našeho produktu – například, že z modulů dokážeme udělat celý tábor a rychle je dopravíme na velké vzdálenosti,“ vysvětluje Stanislav Martinec. „Tehdy jsem si poprvé řekl, že můžeme dělat zakázky pro druhý konec světa. To je fantastické. Tenkrát se také zrodilo poslání naší firmy: ‚Pomáhat lidem a obohatit svět.‘ Pochopili jsme, že máme produkt, který může být prospěšný. A to všichni nemají.“

Další zlom nastal v roce 2000, kdy se vedení Komy Modular dohodlo s firmou Mc Donald’s na dodávkách velkoprostorových modulů, z nichž budou stavěny nové restaurace.

„V rozmezí let 2000–2003 jsme dodávali restaurace Mc Donald’s nejen pro ČR, ale i na Slovensko a také do Nizozemí. Moduly tam slouží dodnes, vedení Mc Donald’s nakonec od projektu, který předpokládal přemisťování restaurací na různá lukrativní místa, upustilo,“ říká Stanislav Martinec.

Psal se rok 2009 a s ním přišla první modulární školka.

„Pamatuji si dobu, kdy lidé nedůvěřovali tomu, že by děti mohly chodit do školky z kontejnerů,“ dodnes nad tím kroutí hlavou pan Martinec. „Vůbec nechápali, že modulární stavba může být pěkná a uvnitř nevypadat jako kontejner. Že můžete moduly spojovat a vytvářet velké propojené prostory a zvenku různé zajímavé fasády. Dnes máme přes 100 školek po celé Evropě.“

Šest let uteklo jako voda. Firma prosperovala a její produkty v čím dál sofistikovanější podobě bylo možné spatřit na dalších a dalších místech a v nejrůznějších funkcích. Pak přišel rok 2015 a s ním EXPO v Miláně.

„Do výběrového řízení jsme se přihlásili již v roce 2013 s tím, že nemůžeme vyhrát – chceme být však na druhém nebo třetím místě, a dostat tak aspoň zaplaceno za předanou studii návrhu pavilonu,“ vzpomíná Stanislav Martinec. „Oni nás však vybrali, a tak jsme do této výzvy jít museli.“

Společnost Koma Modular má opravdu úctyhodné množství produktů. Za zmínku by stály rozhodně všechny, to by však vydalo nikoli na článek, ale na knihu. Zmiňme tedy alespoň ty z nich, které jsou nositeli ocenění.

„Za náš nízkoenergetický modul M3 jsme získali v roce 2010 Čestné uznání hodnotitelské komise a generálního ředitele společnosti Veletrhy Brno, z Bratislavského veletrhu Coneco jsme si za něj posléze odnesli Zlatou plaketu a za design Zlatého Leonarda,“ potěšeně konstatuje Stanislav Martinec.

Již od poloviny minulého století je každoročně těm nejzajímavějším produktům, které jsou nejen pěkné na pohled, ale také praktické, udělována cena Red Dot Award. Mezi oceněnými pochopitelně nechybějí výrobky českých firem. Jedním z nich byly v posledním ročníku této prestižní ceny prefabrikované obytné moduly společnosti Koma Modular, které jsou podle poroty vysoce designovou záležitostí, ale současně nabízejí širokou škálu možných využití. Poslední trofejí, kterou se nyní může firma pochlubit, je právě ocenění Red Dot Award 2021 za designovou výrobkovou řadu Fashion line (www.fashion-line.eu), na které firma spolupracovala s designérkou Adélou Bačovou.

„Fashion line pro nás je taková třešnička na dortu, protože je designová. Zároveň se jedná o vstupní bránu do segmentu prodeje B2C, tedy koncovému zákazníkovi,“ říká Stanislav Martinec.

Zajímavá na Fashion line je i skutečnost, že v rámci jejího vzniku Koma Modular kompletně rozebrala svůj současný modulární systém do posledního šroubku a navrhla kompletně prefabrikovaný dílcový systém, ze kterého si zákazník může sestavit svůj vysněný modulární objekt.

„V tuto chvíli dodáváme varianty Single, Double nebo Triple,“ upřesňuje Stanislav Martinec. „Jedná se o designové kousky. Zároveň jsme chtěli zachovat variabilitu, a tak si člověk může navolit vlastní varianty obkladů v interiéru – vnitřní obklad, kuchyně či například podlahu – i exteriéru, jako jsou fasáda či různé designové prvky. Tím si vlastně budovu převlékne – odtud název Fashion line. Zatím máme řadu pro rekreaci, ale postupně budeme uvádět na trh i řadu pro kanceláře či podnikání, díky níž vzniknou například kavárny, studia, ateliéry atd.“

Nejde však samozřejmě jen o ocenění. Pro firmu Koma Modular jsou nejdůležitější uživatelé jejích produktů. A tím víc si jich považuje, pokud jde o lidi v nouzi, jimž konkrétní výtvor dokáže usnadnit život.

„Ze zakázek, které jsme realizovali v poslední době, musím určitě vypíchnout první modulární nemocnici v České republice,“ říká Stanislav Martinec. „Tato nová budova stojí v areálu Karvinské hornické nemocnice a byla postavena ani ne za rok od prvního jednání. Má tři patra a splňuje všechny náročné hygienické požadavky na provoz nemocnice, včetně oddělení JIP. Je napojená na hlavní budovu pomocí dvou krčků v prvním a ve třetím podlaží.“

Doslova žhavou současností firmy je podle jeho slov Senegal a dodávka dvou letišť s výhledem na dodávku dalších tří letišť. V tomto případě je to poprvé na celém světě, kdy byla pro výstavbu letiště použita modulární koncepce.

Není samozřejmě pochyb o tom, že takto specializovaná výroba potřebuje pro svůj úspěch špičkové odborníky. Na otázku, jak se daří je získat, odpovídá pan Martinec: „Dlouhodobě spolupracujeme s VUT v Brně a UTB ve Zlíně, aby i naši konstruktéři měli neustálý přísun vzdělávání a novinek z oboru. Jinak si samozřejmě své lidi vychováváme a chceme být firmou s nejspokojenějšími zaměstnanci – pečujeme o ně, posloucháme je. Například každý zaměstnanec při nástupu projde tzv. Všeobecnou Koma školou neboli VKŠ, kdy se seznámí s majitelem firmy, vizí, posláním, hodnotami, zakázkami v minulosti. A je jedno, jestli je to manažer, skladník, nebo dělník ve výrobě. Nejlépe se nám osvědčuje získávat zaměstnance na doporučení našich lidí.“

Přesto, že na to jdou evidentně velmi dobře, kvalitních lidí – jak svědčí poptávka na webu společnosti – není nikdy dostatek.

„Jako dnes asi většina firem se obecně potýkáme s nedostatkem pracovníků,“ konstatuje Stanislav Martinec. „Vždyť ČR má nejnižší nezaměstnanost z celé EU, tedy 3,1 %! Jsme technická firma s důrazem na inovaci, takže hledáme aktivní lidi, kteří chtějí něco změnit, inovovat a hledat nové přístupy k zaběhlým procesům. Je to tak, že technická divize je v rámci THP největší – máme zde konstruktéry, technickou přípravu výroby, designérku, technologa, nově i statika. Jako v každé firmě jsou u nás odborníci v oblastech marketingu, logistiky, strategického nákupu, účtárny, lidských zdrojů, správy majetku. No, je nás dost. Ve výrobě pak obsluha CNC vysekávacích strojů, stolaři, svářeči, lakýrníci, pracovníci na výrobní lince. Také máme druhý provoz v Brně, který se specializuje na výrobu fasád a výplní Al otvorů pro okna a dveře.“

Nejde však jen o kvalitní zaměstnance. S firmou tohoto typu samozřejmě vždy spolupracují i různí externí odborníci. V tomto případě jejich výběr vychází i ze skutečnosti, že modulární výstavba se liší od výstavby tradiční. Podle slov pana Martince proto architekt i projektant, který navrhuje modulární stavbu, musí znát její specifika, zákonitosti a pravidla. Proto má vedení firmy vytipovanou síť architektů a projektantů, se kterými spolupracují, přičemž u některých projektů si investor přizve vlastního architekta.

„Spolupracujeme také s designéry,“ vysvětluje. „Pustili jsme se do designových modulů, jako je již zmíněná Fashion line. Na té jsme téměř tři roky spolupracovali s Adélou Bačovou a nyní každý kousek podléhá designu, který Adéla navrhla. Důležitá v této oblasti je pro nás však užitná hodnota designového výrobku. Na dalších projektech spolupracujeme třeba s designovým studiem Olgoj-Chorchoj.“

Zajímavá samozřejmě je i volba materiálů pro tento typ výroby. Jako téměř jediný výrobce v ČR totiž Koma Modular dodává své konstrukce výhradně z pozinkované oceli. To podle Stanislava Martince zaručuje vyšší životnost objektů.

„Zbytek materiálů se navrhuje na konkrétní zakázku, ale pracujeme i s materiály jako tradiční výstavba,“ vysvětluje. „Máme výhodu, že moduly jsou prefabrikované ve výrobní hale za stálých podmínek s přísnou kontrolou kvality, takže nás neomezuje počasí nebo jiné externí vlivy. Na místo pak přivezeme moduly již zařízené a na místě je spojíme. Tím šetříme čas na místě výstavby, čímž také omezujeme hlučnost a prašnost.“

U svých dodavatelů si firma ověřuje a hlídá kvalitu dodávaných materiálů. Avšak nejen to – pro její vedení jsou také důležité hodnoty, jaké dodavatelé vyznávají. Mezi firmy, z jejichž materiálů zdejší stavby vznikají, patří největší dodavatelé oceli, dřeva, plošných a izolačních materiálů v ČR, ale i menší firmy a živnostníci, se kterými má firma dlouhodobé vazby.

Portfolio zdejších produktů je široké, protože z modulů lze postavit víceméně jakoukoliv stavbu. A když něco nejde, tak tým hledá způsob, jak to udělat. Z toho plyne fakt, že portfolio zákazníků firmy Koma Modular je skutečně pestré i rozsáhlé.

„Mezi naše zákazníky patří města, obce, státní instituce. Pro ty tvoříme například školské stavby, kulturní domy, vzdělávací centra a podobně,“ objasňuje Stanislav Martinec. „Dále investoři, na základě jejichž zakázek vznikají bytové domy, administrativní budovy, hotely, domovy pro seniory, restaurace či sanitární moduly. A nesmíme zapomenout ani na firmy s pronájmovými parky modulů, z nichž podle potřeby vznikají zázemí pro staveniště, sanitární moduly atd., a na soukromníky. Víte, modularita nemusí být striktně ‚hranatá‘. To se snažíme ukázat teď na nové budově v našem areálu – Vývojové a inovační centrum modularity, kde nenajdete ani jeden pravý úhel. Základ tvoří lichoběžníkové moduly, které jsou k sobě poskládané, a zastřešené prostory mezi nimi. Tím vzniká opravdu členitý variabilní prostor. Kdybyste někdy měli cestu do Vizovic, stavte se u nás, rádi vám ho ukážeme,“ dodává. (Pozn. redakce: Určitě si cestu někdy rádi uděláme, nepochybujeme, že to bude stát za to…)

Stanislav Martinec letos oslavil šedesátiny. Ve své firmě pracuje nepřetržitě od jejího založení a má osobní plán se zde ještě nejméně pět let jako managing director podílet na řízení každodenního chodu společnosti. Jeho dvě dcery, Taťána a Tereza, pracují v jiných oborech a jde jim to skvěle, pokračovatele v rodině pan Martinec tedy zatím nemá. (Nejen) proto razí heslo, že každý majitel firmy by měl mít zadní vrátka – mít vše promyšleno tak, aby firma i nadále mohla úspěšně fungovat, kdyby se s ním něco stalo. A to majitel firmy Koma Modular opravdu promyšleno má.

Samozřejmě „doba covidová“, která nedávno zasáhla takřka celý svět, nemohla zcela minout ani firmu Koma Modular, ačkoli v tomto oboru nebyla anticovidová opatření tak devastující jako v jiných oblastech.

„Změnila se poptávka,“ konstatuje Stanislav Martinec. „Naštěstí je velká, ale změnily se okolnosti. Doba se zpomalila, byl problém vyvážet a montovat v zahraničí. Teď se zase potýkáme s dramatickým zvyšováním cen materiálů, nedostatkem pracovníků. Museli jsme se naučit reagovat ještě pružněji, rychleji a hledat nové cesty, abychom vše zvládli. Osobně si však myslím, že je teď obrovská příležitost nastavit věci znovu a jinak. Klidně vyrábějme méně a kvalitněji. Mějme menší tržby, ale pojďme té doby využít a nastavit se znovu.“

A jak vidí Stanislav Martinec budoucnost své firmy? Plánů má prý spousty. Jak už bylo zmíněno, právě nyní firma realizuje zakázku pěti modulárních letišť pro Senegal. Jedná se o největší českou stopu na africkém kontinentu za posledních 50 let. Společně se společností Transcon dodává letištní haly a hangáry pro regionální letiště. První z nich už je v průběhu realizace a pozemek pro druhé nedávno převzali.

„Také máme velké plány s naším areálem a přilehlými pozemky. Ale to nebudu prozrazovat, na to si ještě musíte počkat,“ usmívá se pan Martinec. „A jednou? Jednou se třeba bude rozhodovat, z čeho postavit první obydlí na Marsu. A z cihel to určitě nebude…“