Jsme ve stádiu Průmyslu 3.5. Ne slovy, ale činy.

Ta ohromná úcta se line celou firmou. Václava Hofmeistera při prohlídce firmy všichni jeho zaměstnanci zdravili, ale když byli třeba zamyšlení nad nějakým pracovním úkolem, zdraví je Václav Hofmeister jako první. Spousta lidí zde pracuje i více než pětadvacet let. Je to důkaz obrovské úcty k lidem, kteří něco dokážou. Nikdo si tu na nic nehraje. Relativní klid, čistota, mezi tím vystavených pár veteránů, které pan Hofmeister oblibuje. Hned na první pohled mě tato firma nabila energií a uvědomil jsem si, že pro lidi zde musí být radost pracovat.

Pan Hofmeister a jeho žena Elen vybírají nové zaměstnance osobně, je pro ně velmi důležité, aby kolektiv tvořili lidé, kteří jsou především slušní a pracovití. Rodinnou firmu tvoří také Jindřich Hofmeister, který má na starosti oblast financí, ale také Václav Hofmeister starší, který je i v 86 letech stále aktivní. Proto, aby zde člověk pracoval, stačí jen málo. Dělat svou práci dobře. A to pak dokáže rodinná firma ocenit.

MM: Jak jste se k podnikání dostal?

V. Hofmeister: Původně jsme vznikli jako malá nástrojárna a potřebovali jsme do své výroby profesionální nářadí. Sami jsme si jezdili do bašty výrobců nářadí, jako je Vsetín, Zlín, Ždánice pro zboží – a proto vznikla myšlenka nabídnout toto nářadí i našim zákazníkům. A tak se v roce 1993 přidal do našeho portfolia velkoobchod s profesionálním nářadím pro kovoobrábění.

MM: A to funguje dodneška?

V. Hofmeister: Ano. A my to doplňujeme speciálním nářadím, které vyrábíme. To znamená, že standardní nářadí od českých i zahraničních dodavatelů doplňujeme tím, co zákazník potřebuje a co je mimo standard. To pak vyrábíme na zakázku. Máme i svou vlastní konstrukci a výroba je rozdělena na několik středisek: nástrojárna, výroba přípravků, výroba monolitů a další. Zajišťujeme a vyrábíme vysokotlaká filtrační zařízení, a i to se dnes dotýká nářadí, moderní vrtáky mají vnitřní chlazení a je zapotřebí dostat tlakem vyfiltrovanou chladicí kapalinu přímo do řezu.

MM: V těchto prostorách, jak jsem pochopil, jste relativně nově.

V. Hofmeister: Jsme tady více než 15 let. Začali jsme klasicky v garáži u rodinného domu. Původní prostory, i když se průběžně přistavovaly, již nestačily a nám se naskytla možnost koupit pozemek v průmyslové zóně blízko vysoké školy. To jsme využili a dnes tu máme tři haly a ve firmě pracuje zhruba 120 lidí, asi 80 lidí ve výrobě a zbytek v obchodu.

MM: Jaké byly vaše začátky podnikání? Museli jste se zpočátku zadlužit?

V. Hofmeister: Měli jsme k půjčkám velký respekt a snažili jsme se je využívat minimálně. Spíše do toho vstoupila rodina, její úspory a veškeré peníze šly v počátcích na drobné investice, tu jsme koupili vrták, tu svěrák. Začali jsme opravdu v garáži a zprvu jsme neměli ambice, abychom rovnou postavili velkou fabriku. Když jsme si vydělali na další stroj, tak jsme si ho koupili.

MM: To se bavíme o začátku společnosti, rok 1993…

V. Hofmeister: Já jsem začal podnikat hned po roce 1989. Měl jsem praktické zkušenosti a znalosti ze Škodovky, a i z místního závodu Plastimatu, a věděl jsem, že některé věci lze dělat lépe. Měl jsem prostě chuť to zkusit. Samozřejmě jsem neměl kapitál, a tak se vše dělo postupnými kroky. A v roce 1993 se do firmy připojil bratr Jindřich a od té doby fungujeme dodnes.

MM: Jaké jsou aspekty rodinné firmy z vašeho pohledu? Co vám to přináší, jsou věci, které posunují firmu dopředu?

V. Hofmeister: Rodinná firma bývá na počátku malá, stavěná zespoda. Nikdo si nehraje na generálního ředitele. Členům rodiny musí jít o společnou věc, mají k sobě důvěru a pak si k sobě vybírají kolegy s podobnými kvalitami. Co je rozhodně na rodinné firmě jiné než v jiných uskupeních, je to, že své kolegy znáte jménem, znáte jejich rodinné zázemí, problémy a snažíte se tady vytvořit příjemné prostředí. Jiné než ve velké anonymní firmě. To je to nejcennější, co může v rodinné firmě být. Tady je samozřejmostí, že nic ve firmě nezamykáme. Ani skříňky, nikdo si nezamyká osobní věci. A očekáváme, že tuto vzájemnou důvěru, která zde panuje, udržíme. Někdy to není jednoduché, ale daří se nám to.

MM: Dá se říci, že lidé pracující ve vaší firmě jsou loajální?

V. Hofmeister: Ano. Máme tady drtivou většinu loajálních a velmi kvalitních lidí.

MM: Ale setkáváte se s tím, že lidé jsou loajální jen do té doby, než je kontaktuje konkurence a nabídne jim víc?

V. Hofmeister: Neříkám, že se to nestane. Vím, že lidé přece nechodí do práce kvůli mně. Potřebují si vydělat. Není lehké najít rovnováhu mezi tím, jak uspokojit rostoucí požadavky na mzdy a schopností prodat hotový výrobek, kde jsou rostoucí mzdy zohledněny. My musíme ten náš výrobek prodat. Pokud ho prodáme za dvojnásobek ceny, lidi mohou mít vyšší výplatu nebo musíme do procesu vložit nějakou inovaci a výrobu zlevnit či zrychlit.

Situace na trhu tlačí ceny dolů, náš zákazník vždy přijde s tím, že chce nižší cenu. A my musíme být tak dobří, že najdeme způsob, jak snížit náklady, ale rozhodně to nechceme dělat na úkor mezd, snažíme se změnit technologii, vymyslíme novou inovaci…

MM: Nabízíte zákazníkům něco navíc, třeba servis?

V. Hofmeister: Ano, je to také jeden ze způsobů vedení byznysu. Dnes je velká nabídka podobných nástrojů, které vyrábíme a prodáváme. My musíme zákazníka přesvědčit službou. To je naše síla, nabídnout odborný a kvalitní servis. Kvalita, termín a cena jsou základními pojmy v naší práci.

MM: Odkud se rekrutují vaši zákazníci?

V. Hofmeister: Největší objem stále tvoří Česká republika. Zde to prostředí důvěrně známe a máme již mnohaleté zkušenosti s českým trhem. Některým našim výrobkům se velmi dobře daří také v Evropě, hlavně v Německu a ve Francii. Kde se nám prozatím nepodařilo prorazit, je Východ, trochu se ho bojíme.

MM: Proč?

V. Hofmeister: Prostě ho zatím neumíme. Máme strach, abychom za naše zakázky dostali zaplaceno. Prozatím se orientujeme na Českou republiku a země Evropské unie, a to nám bohatě stačí – a pokud budeme mít volnou kapacitu, budeme hledat další odbytiště.

MM: Co je u vás v současné době nosným prvkem výroby?

V. Hofmeister: To se nedá tak jednoduše říci. Stojíme na více nohou. A jak s nadsázkou říkám: „Vyrábíme od špendlíku po lokomotivu.“ Jak jsme se rozrůstali, firmu jsme rozdělili na jednotlivé segmenty – střediska. Máme středisko velkoobchodu, výroby monolitních nástrojů, kontroly, konstrukce, vývoje a výzkumu, montáže a také středisko správy majetku, které když má volno, tak staví v České republice filtrační jednotky na filtrování oleje pro chlazení při obrábění. Všechna tato střediska můžeme jednotlivě ekonomicky vyhodnocovat, ale zároveň všechny spolu spolupracují a vytvářejí zisk celé firmy.

Zabýváme se výrobou monolitních nástrojů, výrobou přípravků pro upínání a měření, máme vynikající kontrolu, kterou využíváme nejen pro nás, ale měříme i externě. Snažíme se být vysoce inovativní a pracovat s přidanou hodnotou. Zabýváme se vývojem nejen nástrojů, ale v poslední pěti letech obrábíme na pětiosém laseru – což je jedna z nových technologií obrábění. Do konce roku budeme mít druhý pětiosý laser a k tomu máme i odpovídající kvalitní měření. Což ale znamená poměrně vysoké investice…

MM: Jak velké obrobky na laseru jste schopni dělat?

V. Hofmeister: Můj bratr s nadsázkou říká, že vyrábíme okované blechy. Cílem je se zabývat takovými výrobky, které jdou obrábět klasickými metodami velmi obtížně. Teď jsme například obráběli součástku, která je 10krát menší, než je hlavička od sirky. Obrábíme mikrodíry. Snažíme se pro takovouto technologii najít na trhu uplatnění. Například v úpravě současných řezných nástrojů, kde do diamantové destičky potřebujeme udělat 3D reliéf. Ten se neudělá ničím jiným než právě laserem. Nebo u implantátů v lékařství, které potřebují speciální úpravu povrchu. V elektronice je někdy potřeba obrobit složité elektronické obvody, tedy opět laserem.
Dali jsme si za úkol, že během pěti let se musíme s touto top nejnovější technologií naučit pracovat. A to plníme. Laserový paprsek umíme ovládnout v pěti osách, a je zcela jedno, zda obrábíme něco do elektrotechniky, našich nástrojů, nebo pro zdravotnictví. To uplatnění je velmi široké. Cíl, který jsme si dali, se nám velice dobře podařil splnit. Nyní kupujeme druhý laser a po pěti letech vstupujeme z fáze vývoje do oblasti komerční. Máme výsledky a ukazuje se, že je to dobrá cesta.

MM: S kým v oblasti laserového obrábění spolupracujete?

V. Hofmeister: V některých případech spolupracujeme s českými vysokými školami ZČU v Plzni, ČVUT v Praze, JČU v Českých Budějovicích, libereckým výzkumným centrem VUTS, ale také například s německým vývojovým institutem Fraunhofer. Tyto instituce nějaký problém řeší na obecné úrovni a my pak s laserem dílo završujeme. Snažíme se například upravit povrch implantátu tak, aby ho lidská tkáň lépe přijala. V případě miniaturního elektronického obvodu jsme zase ověřovali, zda naše zásahy do tohoto obvodu dokážou splnit předpoklady vynálezce, který tak složitou věc vymyslel, a zda je to vůbec realizovatelné. Pokud si někdo vymyslel, že v nějakém prvku bude miniaturní díra v řádech mikronů, obrobíme ji u nás.

Taky jsme si v roce 1995 nikdo nedovedl představit, že v oblasti CNC obrábění budou nástroje z rychlořezné oceli vytlačeny tvrdokovem. Ani v roce 2019 nelze vývoj zastavit a my si myslíme, že námi zvolená cesta obrábění laserem je cesta správným směrem. Dnes je i tvrdokov v některých případech nahrazován keramikou, diamantem, kubickým nitridem bóru apod. Obrobit na takto tvrdých materiálech reliéf pro utváření třísky je opravdu těžký oříšek. Tady přichází čas pro laserové technologie.

MM: Zřejmě jde i o oblast zdravotnictví i další obory?

V. Hofmeister: Ano, přicházejí k nám například biologové, kteří potřebují cíleně tvarově modifikovat povrch tak, aby na něm ulpívala jimi zkoumaná tekutina, a to je právě povrch, který klasickým způsobem nelze obrobit. Zabýváme se třeba i problematikou ložisek, které jsou například ve větrných elektrárnách. Je nutné, aby povrch kluzných částí byl udělán tak, aby na něm lubrikant vydržel co nejdéle. To pro nás zase znamená úkol. Modifikovat na připraveném vzorku povrch tak, aby na něm ulpělo co nejvíce maziva a větrná elektrárna vydržela pracovat co nejdéle bez poruch.

Jde nám o to vytvořit podmínky, aby se životnost součástky prodloužila. Samozřejmě tato filozofie jde proti trendu „měnit, měnit, měnit“, který bude pokračovat u spotřebního zboží, ale v případě jaderné nebo větrné elektrárny, vlaku, letadla, potřebujete zmírnit rizika poruch. Takže rádi pracujeme na složitých věcech, kde se takováto technologie uplatní. I naše nářadí se nikdy nebude prodávat v hobby marketech, naše nářadí musí mít servis, svého technika, který musí být schopen zákazníkovi poradit. Zákazník si nekupuje levné zboží. Na tomto našem zboží je vysoká přidaná hodnota, získaná právě výzkumem a vývojem.

MM: Dá se říci, kolik procent z obratu investujete do vývoje?

V. Hofmeister: Já mám propojenou práci s volným časem. Tím, že jsme rodinná firma, tak se o práci bavíme na dovolené, ráno při snídani, při večeři. Ta práce se nám promítá všude. Snažíme se, abychom z ní měli radost. A když se vám něco podaří, tak ani ten odpočinek nepotřebujete. To je prostě taková droga… A tím vysvětluji, že my místo nějakého drahého auta si radši koupíme další laser.

Tím se oslím můstkem dostávám k tomu, kolik dáváme do vývoje. Přibližně 8 %. Pokud vidíme zajímavé nosné téma, které může být v budoucnu firmě prospěšné, tak do něj investujeme. Učíme se pořád novým technologiím. Někdy není český trh pro nejnovější technologie ještě připravený a my musíme jít na větší zahraniční trh, abychom zúročili své know-how, do kterého jsme významně investovali.

MM: Líbí se mi, že práce v rodinné firmě je něco, před čím není úniku. Sám jste to řekl. Nápad můžete okamžitě sdělit a rozvinout. Takže můj dojem je, že rodinná firma může být pro kontinuální rozvoj firmy jedině přínosem. Nečeká se na dlouhá a složitá schvalování. U rodinné firmy, jak to vidím, je cesta kupředu mnohem rychlejší, efektivnější než u klasické firmy. Mýlím se?

V. Hofmeister: Řekl jste to dobře. Když se dneska rozhodneme, že zítra bude firma zelená, tak prostě bude. A to rozhodnutí je na lusknutí prstu. Když máte centrálu mimo republiku a musí všechny investice procházet složitými, ale asi nutnými schvalovacími procesy v zahraničí, je to zdlouhavé. Naše firma je daleko flexibilnější a rozhodnutí může udělat téměř okamžitě. Je to samozřejmě i o osobní zodpovědnosti. Setkal jsem se s tímto problémem v minulosti, kdy uskupení různých strojírenských firmem spolupracovalo s učilištěm a střední průmyslovou školou tady v Plzni. Bylo potřeba do tohoto projektu přispět určitou částkou a tady se projevila složitost rozhodování. Ty firmy, které měly svou centrálu v zahraničí, se musely složitě dotazovat a sebralo to velké množství času – a nakonec jsme ani nedošli ke shodě.
MM: Mluvil jste o spolupráci se školami. Je pro vás přínosná?

V. Hofmeister: Přes 15 let spolupracujeme s učilištěm, průmyslovkou i vysokou školou. Každý rok v naší firmě vykonávají praxi jak učni, tak studenti čtyřletých oborů, kteří zde dělají i praktickou část závěrečné zkoušky či maturity. Naši kolegové také vymýšlejí praktická a užitečná témata pro bakalářské i magisterské práce, a také je vedou. Během této spolupráce si pak můžeme vybrat nové kolegy. Už víme, co zvládnou. Spousta našich mladých spolupracovníků se k nám přidala tímto způsobem. Je jen velká škoda, že není kladen důraz na větší počet hodin praktické výuky. A co víc, z důvodu vysoké neúspěšnosti při maturitě z matematiky se budou přidávat hodiny matematiky na úkor praktické výuky.

Náš kolektiv je dobře nakombinovaný. Máme zde nejenom mladé lidi po škole, kolegy středního věku, ale moc rádi pracujeme s věkovou skupinou 50+ a s lidmi v důchodovém věku. Tato skupina ještě donedávna nebyla v české společnosti příliš oceňována, ale my si již dlouho uvědomujeme, jak je pro nás důležitá. Mají bohaté zkušenosti a ty jsou schopni předávat. Mám tady kolegy starší 70 let a jsou úžasní. Nejsme omezeni věkem či pohlavím. Každý, kdo je slušný a pracovitý, má u nás šanci.

MM: A co žene vaši firmu vpřed?

V. Hofmeister: Tím, co nás posouvá vpřed, je konkurence, která nás školí a nutí dělat věci jinak a lépe. Musíme na sobě hodně a tvrdě pracovat. Musíme být lepší, musíme být rychlejší. To je to, co nás nechává ve hře. Ne že budeme konkurenci pomlouvat a bát se jí, ale respektovat ji a snažit se být ještě lepší. To nás žene kupředu.

MM: Areál vám bude stačit, vejde se vám sem druhý laser?

V. Hofmeister: Máme studie, jak se rozšířit, máme k dispozici i pozemek. Zatím ale nevíme, co přinese další období. Všichni hovoří o nějakém ekonomickém výkyvu a my dobře víme, že přijde. Jen nevíme kdy, odkud a v jaké síle. Snažíme se využít svých zkušeností, které jsme nabyli během let 2008 a 2009 během minulé krize. Jsme opatrní a děláme dlouhodobá opatření, abychom byli připraveni. Takže s výstavbou zatím nepospícháme, máme dostatek prostoru, kde můžeme udělat organizační změny, nahradit starou technologii novou.

MM: Co vám říká Průmysl 4.0?

V. Hofmeister: Ve své firmě zavádím Průmysl 3.5. Vysvětlím. Myslím si, že 4.0 je ještě vzdálený, i když o něm všichni hodně mluví. Ale spíš jsou to jen slova a představy než realita. Já osobně jsem se na „čtyřku“ těšil, protože jsem si myslel, že spoustu problémů v personálních otázkách vyřeším robotem. Jsou ale oblasti, kde to jde nahradit snáze, třeba balicí technologie. Ale my jsme nástrojárna, kde se vyrábějí jednotlivé kusy nebo malé série. Takže se u nás nacházíme ve stavu 3.5. Jde hlavně o logistiku a o využití času, kdy stroje stojí. Stojí v noci? Stojí v sobotu, v neděli? Tam já pro nás vidím potenciál revoluce– a už v této chvíli! My už tuto problematiku zvládáme a od ledna příštího roku chceme zkušenosti nabízet i svým zákazníkům.

MM: To je velmi atraktivní téma!

V. Hofmeister: Ano. Pod pojmem revoluce 4.0 se skrývá představa, že roboti vyřeší vše za nás. To ale není tak jednoduché. Jak jsem již zmínil, pokud se jedná o jednoduché operace nebo o opakující se hromadnou výrobu, která nepotřebuje změny v řádu týdnů, dnů, natož hodin, pak je situace jednodušší a zavedení robotů v této oblasti bude rychlejší. Naskýtá se pro nás možnost nejenom dodat celou technologii, což znamená stroj, robot, nářadí, přípravek pro upnutí, přípravek pro měření, ale také servis. My sami nutně potřebujeme řešit záležitosti kusové a malosériové výroby prizmatem robotizace. S partnerskou firmou Misan dokončujeme projekt, který bude zmíněnou problematiku v naší firmě řešit.

Tyto technologie budou vyžadovat velmi zkušené a schopné lidi, kteří budou moci potřebný servis k provozu robotických pracovišť nabídnout. V tom vidíme atraktivní téma.

MM: A co ti veteráni ve fabrice?

V. Hofmeister: Tak to je takový můj koníček, ale ne jako sběratele, ale jako uživatele. Jsem ve své podstatě staromilec, a tak sbírám staré věci – a tady si myslím, že se projevuje to strojařství ve mně, protože staré věci byly pouze mechanické, firmy nevyráběly na CNC strojích, ale byla to složitá a zatraceně přesná lidská práce. Oni dokázali ručně navrhnout, realizovat a detaily pak ručně vypilovat. To je věc, kterou dneska běžně děláme na pětiosých strojích. Takže mám obrovský respekt, úctu a obdiv k těmto starým strojům. Navíc mohu mladým lidem, kteří nemají představu o tom, jak věci fungují, ukázat jejich principy.

MM: Poslední otázka: vy a MSV 2019.

V. Hofmeister: Delší dobu jsme v Brně nevystavovali. Dávali jsme přednost zákaznickým dnům v naší firmě a u našich partnerů. Podle našich zkušeností je tento osobní přístup přínosnější a efektivnější.

Letos došlo k rozhodnutí vystavovat v Brně na MSV společně se švýcarskou firmou Heule. Na veletrhu EMO v Hannoveru budeme zase vystavovat náš společný výrobek s firmou Compotech. Jde o frézu s velkým podílem kompozitu. Je to novinka, která je v porovnání s celokovovou frézou, vážící 20 kg, o 50 % lehčí. Ideální stav by byl, kdybychom takové těžké nástroje dokázali vyrobit celé z kompozitu, a na tom teď pracujeme. Takto odlehčené nástroje mají velmi příznivý vliv na životnost obráběcího stroje, což jsou hlavně ložiska vřeten. Stroj také vykazuje menší vibrace při vlastním procesu obrábění a snižuje se spotřebovaná energie.

Ing. Milan Loucký

milan.loucky@gmail.com